I kosmonauti musí jíst a pít

Na Mezinárodní kosmické stanici (ISS) spotřebuje každý člen posádky 1,6 kg potravin v hodnotě kolem 100 dolarů; ročně se tak musí na ISS dopravit asi tři a půl tuny potravin. Jídelníček přitom obsahuje 76 druhů jídel.

Jednou z nejdůležitějších otázek, která se musela řešit od samého počátku pronikání člověka do vesmíru je problematika výživy. Vyvážená strava je přitom jediným zdrojem potřebných látek pro správnou funkci organismu kosmonautů. Už dlouho před prvními cestami kosmonautů se vědci snažili vyřešit otázku, zda bude člověk schopen ve stavu beztíže potravu nejen přijímat, ale zda bude schopen z této potravy získávat dostatečné množství energie a chemických látek nezbytných pro správnou funkci všech orgánů. Aby byla získána příslušná odpověď, prováděly se pokusy během krátkodobého beztíží v letadlech, při kterých pokusné osoby pojídaly různé druhy potravin a zkoušely pít vodu a ovocné šťávy. Tyto pokusy ukázaly, že jídlo musí být upraveno tak, aby nevznikaly drobky a rovněž příjem tekutin nebyl jednoduchý, protože kapalina v beztíží vytváří kuličky a bez předběžného nácviku nebyli pokusníci schopni pít. První pokusy ale neodpověděly, zda člověk dokáže potravu také strávit.
To, že otázka jídla byla už od počátků kosmických letů důležitým problémem, svědčí i to, že Jurij Gagarin při svém jednom obletu Země zkoušel jíst homogenizované potraviny; celkem měl k dispozici devět druhů. Jídlo bylo připraveno v podobě paštik, pyré nebo protlaků a bylo uloženo po 160 gramech v tubách (ne nepodobným tubám od zubní pasty). V tubách byly baleny také tavené sýry, čokoládová pasta nebo káva s mlékem. Kromě toho měli první sovětští kosmonauti k dispozici chléb balený po jednotlivých soustech a stejně byly baleny i některé další tvrdé potraviny. Jídlo prvních sovětských kosmonautů bývalo možní spatřit v pavilónu Kosmos na moskevském výstavišti
První kosmický oběd na oběžné dráze "spořádal" v srpnu 1961 German Titov, jehož menu obsahovalo zeleninovou polévku, masovou a játrovou paštiku a jako dezert šťávu z černého rybízu. Titov své dojmy z kosmického oběda podrobně popisoval po návratu a řekl, že jídlo vymačkával z tuby přímo do úst jako zubní pastu. Ovšem Titov si po letu stěžoval, že jídla neměl dostatek a tímto nedostatkem vysvětloval svoji slabost v některých fázích letu (většinu potíží ale vyvolával vestibulární aparát). S příjmem potravy neměli první dva kosmonauti žádné potíže a po jejich doporučení pro další lety bylo možné jídelníček rozšířit o masové výrobky balené po jednotlivých soustech (pečené maso, telecí a kuřecí filé) a sušené ovoce. Aby se takové jídlo udrželo čerstvé, bylo baleno ve vakuu do polyetylénových obalů. Později se začala využívat také dehydratovaná forma potravy.
První jídlo amerických astronautů bylo ovocné pyré; už při prvním orbitálním letu Johna Glenna v únoru 1962 měl astronaut jíst, ale vzhledem k technickým potížím v průběhu letu k tomuto pokusu nedošlo a premiéru s jídlem v kosmu měli na americké straně až další astronauti. Během letů programu Apollo byla poprvé k dispozici horká voda a tak si astronauti mohli připravovat horkou polévku, špagety a dokonce i čokoládový puding. V sedmdesátých letech použili Američané na stanici Skylab poprvé ledničku a tak astronauti mohli jíst i čerstvou zeleninu a ovoce a od zahájení letů raketoplánů přibyla jídla podobná těm, která jíme na Zemi.
V dobách prvních kosmických výprav se všeobecně předpokládalo, že při budoucích dlouhodobých cestách kosmonautů (asi nad šest měsíců) si budou kosmonauti některé potraviny sami pěstovat a vyrábět v kosmickém prostoru. Spoléhalo se na některé druhy vodních řas (zejména z rodu Chlorella; s touto řasou pracoval také experiment Mikrobiologického ústavu Třeboň při letu Sojuzu 28 s prvním československým kosmonautem Vladimírem Remkem) a předpokládalo se i pěstování některých zvířat, ale do současné doby (kdy kosmická stanice je už nepřetržitě osídlena) se zásobování jídlem stále řeší dovozem ze Země. Rovněž zásobování vodou je řešeno pravidelným přísunem ze Země a jen část vody je získávána přímo na palubě ISS.
Mimochodem v USA proběhl experiment, při kterém se dobrovolníci živili potravou z vodních rostlin (jejich spotřeba byla 453 gramů za den). Výzkumníci si stěžovali na nepříjemnou chuť a vůni a pokusné osoby trpěly nadýmáním a zácpou. Analogické výsledky byly při obdobných experimentech získány i v Sovětském svazu. Výsledkem všech pokusů bylo nezpochybnitelné stanovisko, že jednotvárnou potravou z vodních řas nelze kosmonauty dlouhodobě vyživovat, přestože obsah potřebných živin a energie odpovídá požadovaným normám.
Jídla, která se používají k výživě dnešních kosmonautů, se od jídla první kosmonautů podstatně liší; jak už bylo řečeno, v prvních letech pronikání do vesmíru se používaly zejména různé energetické tyčinky, polokašovité pokrmy v hliníkových tubách (ale jíst z tuby bylo nutné natrénovat!) a pečivo balené po jednotlivých soustech, aby nevznikaly drobky, jež by mohly v beztížném stavu vniknout do přístrojů na palubě. Ostatně s drobky v kabině měl potíže Virgil Grissom při letu Gemini 3, když se mu podařilo propašovat do vesmíru hovězí sendvič. (Tento incident měl dohru dokonce i v americkém Kongresu, kde se Grissomův "prohřešek" stal tématem interpelace jednoho ze senátorů.) A ke konci hliníkových tub s kašovitou potravou přispěly rovněž časté stížnosti kosmonautů.
Do skladby jídelníčku hovoří i kosmonauti, kteří mohou požadovat oblíbená jídla. Standardní jídelníček na mezinárodní stanici je připraven na deseti až šestnáctidenní cyklus, kdy se žádné jídlo neopakuje, a kromě toho jsou k dispozici jídla podle individuálních požadavků a chuti kosmonautů. Ruští kosmonauti si vybírají ze tří set jídel, z nichž více než 200 je speciálně připraveno pro kosmonauty. Jídlo amerických astronautů je z jedné poloviny tvořeno jídly, která jsou běžně podávána v amerických jednotkách ozbrojených sil. A například první izraelský astronaut I. Ramon si sebou vezl (se souhlasem NASA) košer potraviny. K dochucení jídla jsou na palubě k dispozici kečup, hořčice nebo různé majonézy; zcela chybí sůl a pepř - v beztíží si nelze jídlo posolit nebo opepřit! Sůl je dostupná pouze ve formě slaného roztoku.
Potraviny jsou baleny pro každého kosmonauta zvlášť v polyetylenových obalech nebo hliníkových obalech. Pokud jsou potraviny dehydrované, je součástí obalu speciální ventil, který zajišťuje doplnění vody a po doplnění kapaliny je také možné jídlo přímo v obalu ohřívat, případně se do balení doplňuje teplá voda. Speciální ohřívače se ale na kosmických lodích objevily až po roce 1970, do té doby museli jíst potravu takové teploty, jaká panovala v kosmické lodi.
Dnes se v jídelníčku kosmonautů můžeme setkat například s vegetariánskou polévkou, kuřecími prsíčky v omáčce barbecue, hovězím gulášem nebo s kuřecím masem se sušenými švestkami. Na jednoho obyvatele kosmické stanice připadá asi 1,6 kg potravin denně ([1] uvádí do 1,7 kg) a ročně se tak na stanici spotřebuje kolem dvou tun potravin (podle ruských zdrojů jídlo a pití pro jednoho kosmonauta přijde denně na asi deset tisíc rublů). Hotová jídla jsou většinou na stanici dovážena zbavená vody - současné technologie dovolují zmenšit jejich objem o 90% - a voda je dodávána až před jídlem. Další výhodou takto upravených produktů je fakt, že v této formě mohou být uchovávána beze změny kvality až několik let.
Přestože jsou na mezinárodní kosmické stanici zásoby jídla poměrně značné a průběžně se doplňují, stalo se v roce 2004, že jedna posádka spořádala část jídla připraveného pro následující posádku. Ta potom (aby měla dostatečný energetický přísun) musela přejít na "sladkou dietu" a než byly zásoby doplněny, živili se doplňkově zmrzlinou. Následkem toho přibrali několik kilogramů.
Samostatnou kapitolou je pití. Kosmonauti mají k dispozici různé ovocné šťávy a na palubě lze připravovat kávu a čaj, případně mohou přidáním vody k různým práškům tvořit různé nápoje. V minulosti se zkoušely dodávky pepsi a coca-coly, ale potíž byla s rozpuštěnými plyny. Ty se v beztíži z kapaliny uvolňují a kosmonauti polykali plyn, jenž mohl způsobovat střevní problémy (kosmonauti i bez toho spolykají velké množství vzduchu). Alkohol je na kosmických misích zakázán, přesto se několikrát podařilo "propašovat" do vesmíru plechovky piva a dokonce i láhev šampaňského.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] I. Bykov: Čto jeďjat kosmonavty? - http://www.top4man.ru/telo/pitanie/CHto_edyat_kosmonavtyi/[2] N. Radčenko: Pitanije kosmonavtov - in: Aviacia i kosmonavtika, ročník 1968, číslo 6
[3] J. Stávková: Stravování na oběžné dráze; seminární práce na VŠE Praha, 2006
[4] P. Voldán: Kosmická strava - http://www.rozhlas.cz/svet/portal/_zprava/74681[5] http://ru-cosmos.livejournal.com/712176.html[6] http://spaceflight.nasa.gov/living/spacefood/index.html

-----
Příště: Dělem do vesmíru; plánované zveřejnění: 14.7.2011.