Jurij Aleksejevič Gagarin

Gagarin nás všechny pozval do vesmíru.Neil Armstrong, americký astronaut, první člověk na Měsíci

J. A. Gagarin

Tímto stručným zápisem okomentoval první kosmický let americký astronaut N. Armstrong (první člověk, který vystoupil na povrch Měsíce) při své návštěvě výcvikového střediska ruských kosmonautů v Hvězdném městečku u Moskvy. Jurij A. Gagarin (1934 - 1968) se 12. dubna 1961 stal prvním pozemšťanem, který se dostal do vesmíru, obletěl Zemi a poté úspěšně přistál.Kdo vlastně byl Jurij A. Gagarin?Ve svém životopise napsal: "Narodil jsem se 9. března roku 1934. Rodiče pracovali v kolchozu, otec - Aleksej Ivanovič Gagarin - tesařil a matka - Anna Timofejevna - byla dojičkou." Malá odbočka: Gagarinův "vhodný" třídní původ byl při závěrečném rozhodování o tom, kdo se stane prvním kosmonautem, také jedním z faktorů (mimochodem některým sovětským činitelům v době rozhodování o prvním kosmonautu vadilo Titovovo jméno German!). A o své rodné obci Klušino ve Smolenské oblasti (asi 200 km západně od Moskvy) Gagarin hovořil: "Náš dům stál druhý v řadě u cesty na Gžatsk. Krásná byla naše vesnice, v létě se utápěla v zeleni a v zimě v hlubokých závějích." Jurij Gagarin začal chodit do školy na podzim 1941 právě v době, kdy se ke Klušinu blížila fronta; po obsazení fašisty pak byla škola na dva roky zavřená. Němci Klušino obsadili a zabrali, včetně domu Gagarinových, a Gagarinova rodina byla nucena žít v zemljance, kterou si museli vlastnoručně vykopat - stejně jako řada dalších obyvatel vesnice. Za války sice nikdo z Gagarinovy rodiny nezahynul, ale válečné události hluboce zasáhly do jejich života.V roce 1945, když se Gagarinův otec vrátil z války, rodina přesídlila do Gžatska (nynější Gagarin) na Lenigradskou ulici a Jurij v Gžetsku dokončil šest tříd základní školy. Po skončení šesté třídy odešel do Ljuberců u Moskvy, kde se využil slévačem. Souběžně s vyučením studoval školu pracující mládeže, kterou ukončil sedmou třídou v roce 1951. Protože v učilišti patřil mezi nejlepší studenty, odešel na radu svých učitelů a mistrů studovat slévárenství na Saratovskou technickou průmyslovku, již úspěšně absolvoval v roce 1955. V posledním ročníku průmyslovky začal také navštěvovat místní aeroklub, kde po maturitě získal v letním kurzu základní pilotní výcvik.V roce 1955 byl odveden do armády a jako člen aeroklubu byl zařazen jako posluchač Prvního Čkalovského vojenského leteckého učiliště K. J. Vorošilova v Orenburgu. Během studií na učilišti se stačil oženit s Valentinou Ivanovnou Gorjačevovou, která v Orenburgu navštěvovala zdravotní školu (absolvovala ji v létě 1958). Po dokončení učiliště, v roce 1957, byl J. Gagarin vyřazen jako stíhací pilot. Gagarin absolvoval učiliště s vyznamenáním a mohl si vybrat místo svého dalšího působení. Na vlastní žádost pak byl převelen ke stíhacímu leteckému pluku na severu u Murmanska v Archangelské oblasti. K vlastnímu létání na stíhačkách se ale dostal až někdy v březnu 1958, protože musel nejdříve složit zkoušky polárních letců. U vojenského útvaru postupně získal kvalifikaci vojenského letce 1. třídy.Začátkem října 1959 Gagarin podal prostřednictvím svého velitele žádost, aby byl zařazen mezi kandidáty na kosmický let. (Přestože žádný oficiální nábor nebyl vyhlášen, sešlo se v Moskvě několik tisícovek žádostí o zařazení mezi kosmonauty - žádosti přitom přicházely nejen ze Sovětského svazu, ale i ze zahraničí.) Výběr do prvního oddílu sovětských kosmonautů probíhal v roce 1959 bez ohledu na podané přihlášky zájemců podle kritérií stanovených zejména lékaři - více v tomto blogu v článku "Výběr do prvního sovětského oddílu kosmonautů".Jurij Gagarin prošel všemi testy a nakonec byl mezi vybranou dvacítkou kandidátů kosmického letu. Rozkaz o jeho převelení do oddílu byl vydán vrchním velitelem vzdušných sil 3. března 1960 a Gagarin se u nově vytvořeného vojenského útvaru hlásil 11. března 1960 (v některých pramenech se uvádí 7. března). 14. března 1960 v 9 hodin ráno byl oficiálně zahájen výcvik sovětských kosmonautů. Příprava zahrnovala nejen soustavné a deatilní lékařské prohlídky, ale také obsahovala prohlubování teoretických vědomostí a praktický nácvik činností v kosmické lodi. Nechyběl ani parašutistický výcvik, který měli piloti obzlášť neradi. Svoje zařazení do oddílu kosmonautů musel po celou dobu tajit - i před svou rodinou.V rámci první dvacítky bylo později rozhodnuto zúžit výcvik pro první let na šestici kandidátů, a do této šestky byl vybrán také Gagarin; kromě něj zde byli ještě Kartašov, Nikolajev, Popovič, Titov a Varlamov (Kartašova a Varlamova později nahradili Něljubov a Bykovskij). Asi v průběhu března 1961 byli pro uskutečnění prvního letu vybráni tři kandidáti: Jurij Gagarin, German Titov a Grigorij Něljubov. A 10. dubna státní komise rozhodla, že prvním kosmonautem bude právě Jurij Gagarin. Co rozhodlo ve prospěch Gagarina není jednoznačně známo, ale zřejmě to bylo to, že Gagarin sice nijak nevynikal nad průměr, ale současně neměl žádné výrazně slabé stránky - uvádí to tak třeba T. Přibyl v [11]. Myslím si, jak jsem již uvedl dříve, že při rozhodování hrál nemalou roli také Gagarinův vhodný třídní původ.12. dubna 1961 jako první na světě uskutečnil Gagarin v kosmické lodi Vostok (Východ) historicky první pilotovaný let do vesmíru. Po jednom obletu Země (po 108 minutách) úspěšně přistál v Saratovské oblasti (bližší informace o tomto letu budou v příštím článku). Po skončení letu se z Gagarina stal symbol socialistického zřízení a sovětské vedení ho využívalo (přesněji zneužívalo) k propagandě. Již na manifestaci, na níž Moskvané vítali Gagarina po návratu z kosmu, a která probíhala na Rudém náměstí 14. dubna, hovořil Nikita S. Chruščov v obsáhlém proslovu o letu do kosmu jako o svědectví mohutné tvůrčí síly sovětských lidí a o vítězství pracujících socialistického tábora nad temnými silami imperialismu.

Gagarin poté procestoval jako ikona sovětského zřízení celý svět - a jeho první zahraniční cesta vedla do Československa (cestoval běžnou linkou). Prahu navštívil již 28. dubna 1961 v doprovodu velitele kosmonautů Kamanina a tehdejší československý prezident Antonín Novotný mu předal titul "hrdina socialistické práce ČSSR". Druhou zahraniční cestou Gagarina byla návštěva Bulharska a později v rámci tříměsíčního turné navštívil velkou řadu zemí na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy). Z prostého sovětského vojenského pilota se tak stal nejznámější člověk planety; ať byl kdekoliv, všichni se s ním chtěli přátelit. Gagarina ale sláva začala obtěžovat (řada autorů uvádí, že také začal holdovat alkoholu a měl milostné pletky - při první z nich si dokonce zranil při útěku hlavu) a on se chtěl i nadále věnovat létání na stíhačkách a hlavně toužil uskutečnit další let do vesmíru. 20. prosince 1963 se stal zástupcem velitele sovětského výcvikového střediska kosmonautů (velitelem oddílu kosmonautů už byl od května 1961) a později se opět zapojil do kosmonautického výcviku. Při letu kosmické lodi Sojuz 1, kterou pilotoval Vladimir M. Komarov (1927 - 1967), a která startovala 23. dubna 1967, byl náhradníkem - v některých zdrojích se uvádí, že jen formálním (Komarov 24. dubna 1967 při přistávání Sojuzu 1 zahynul). Gagarin také velmi usiloval o zařazení do skupiny kosmonautů připravujících se na let k Měsíci a z titulu své funkce k tomu neměl daleko. V únoru 1968 dokončil s vyznamenáním Vojenskou akademii leteckého inženýrství N. J. Žukovského v Moskvě a aktivně se zúčastňoval výcviku k novému letu do kosmu. Součástí výcviku bylo také létaní na tryskových letadlech. Při jednom ze cvičných letů na letounu MiG-15UTI Jurij Gagarin 27. března 1968 zahynul - spolu se svým instruktorem Serjoginem; k havárii došlo nedaleko vesnice Novoselovo ve Vladimirské oblasti. Tato letecká nehoda nebyla nikdy řádně uzavřena a příčina havárie zůstává i dnes předmětem spekulací. Státní vyšetřovací komise shrnula závěry vyšetřování 19. srpna 1968, ale dokument nebyl oficiálně zveřejněn. (V roce 2007 tým odborníků vedených Igorem Kuzněcovem, který se domnívá, že příčinou nehody byla dehermetizace kabiny, požadoval obnovení vyšetřování nehody, ale ruská vláda žádost zamítla.) Začátkem dubna 2011 byla v Moskvě odtajněna zpráva státní komise o vyšetřování havárie, která konstatuje, že nejpravděpodobnější příčinou nehody byl prudký manévr pilota při vyhýbání se balónové sondě.Jurij Gagarin byl 30. března 1968 pochován u Kremelské zdi na Rudém náměstí v Moskvě; jeho jménem je pojmenován kráter na odvrácené straně Měsíce.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] M. Codr: Hvězdné povolání, Naše vojsko, Praha 1965
[2] J. Gagarin: Doroga v kosmos, zapiski ljotčika-kosmonavta SSSS, Izdatelstvo Pravda, Moskva 1961
[3] J. Gagarin, V. Lebeděv: Cesta ke hvězdám, ČTK-Pragopress, Praha 1971
[4] J. Golovanov: Doroga na kosmodrom, Dětskaja litěratura, Moskva 1982
[5] A. V. Gračev: Gagarin, Izdatelstvo Planeta, Moskva 1976
[6] M. Grün: Gagarin nás pozval do vesmíru - in: Letectví a kosmonautika, ročník 1981, číslo 7
[7] http://www.hrono.ru/biograf/bio_g/gagarin_juri.php[8] L. Lebedev, B. Lukjanov, A. Romanov: Synovia modrej planéty, Pravda, Bratislava 1974
[9] N. Leskova: Gagarin pogib iz-za razgermetizacii kabiny? - in: Trud, 27.7.2005
[9] J. Nagibin: Úsměv a hvězdy, Albatros, Praha 1981
[10] K. Pacner: Kolumbové vesmíru, Mladá fronta, Praha 1976
[11] T. Přibyl: Proč byl Gagarin první? - in: Svět speciál, Extra Publishing s.r.o., Brno 2009
[12] A. P. Šikman: Dějatěli otěčestvennoj istorii, biografičeskij spravočnik, Moskva 1997

-----
Příště: První pilotovaný kosmický let; plánované zveřejnění: 12.4.2011.