Raketa byla v 16. století již sice běžnou výbavou evropských i jiných armád, ale z výzbroje byly stále více vytlačovány palnými zbraněmi - puškami, pistolemi a hlavně dělostřelectvem.
Na úvod malá poznámka k historickým souvislostem: na počátku 16. století byla uskutečněna první plavba kolem světa (v letech 1519 až 1922 ji podnikla výprava portugalského mořeplavce Fernando de Magalhaese; 1480 - 1521) a definitivně tak byla potvrzena správnost představy o kulovém tvaru Země. V této době dochází rovněž k prudkému rozvoji přírodních věd, o jejichž výsledky se opírala také astronomie, v níž právě vrcholil boj mezi dále již neudržitelným geocentrickým a heliocentrickým modelem vesmíru. Heliocentrický systém postupně získával na svou stranu většinu vzdělanců a na začátku 17. století objevem pohybových zákonů definitivně zvítězil - více viz článek tohoto blogu "Od geocentrismu k heliocentrismu". Objevují se také častější "literární" cesty do vesmíru a například francouzský satirik François Rabelais (asi 1494 - 1553) byl přesvědčený, že neuplyne hodně času a lidé vymyslí něco, co jim umožní dostat se do oblasti Měsíce.
Ale zpět k raketám, které začínají být z armád postupně vytlačovány, i když se s raketami stále válčí - kupříkladu Benátčané je využívali celkem hojně. Přesto se v řadě spisů věnovaných palným zbraním a pocházejících ze 16. století setkáváme s pasážemi, jejichž podstatné části jsou věnovány právě vojenským raketám (a často i raketám pro zábavu). Výrobci raket byli totiž většinou puškaři, kteří měli největší praktické zkušenosti se střelným prachem, tvořícím hlavní součást pohonných směsí raket. Množství a druh dalších látek přidávaných ke střelnému prachu se ve spisech obyčejně nezveřejňovalo a zůstávalo to tajemstvím každého výrobce (obdobně jako u ohněstrůjných raket se nezveřejňoval postup výroby světelných efektů).
Existovala ale řada výrobců, kteří se věnovali jak přípravě ohňostrojů, tak produkci raket pro vojenské účely (tedy včetně osvětlovacích a signálních). Příkladem budiž italský metalurg a chemik Vannoccio Biringuccio (1480 - asi 1539), který v roce 1540 vydal knihu "De La Pirotechnica libri X" ("Desatero knih o pyrotechnice"). Přestože hlavním tématem knihy je metalurgie, obsahuje také kapitolu o dělostřelectvu a raketách nazvanou "O výrobě ohňostrojů při použití ve válce a při festivalech", ve které uvádí údaje o výrobě střelného prachu a kapitola obsahuje rovněž popis jednoduché dvoustupňové rakety. Kniha byla zřejmě poměrně populární, protože už v roce 1556 byl vydán její francouzský překlad (do francouzštiny ji přeložil Jacques Vincent).
V roce 1561 byl v Paříži vydán spis neznámého autora s názvem "Kniha o kanónech a ohňostroji" ("Livre de canonerie et artifice de feu"), který také obsahuje návod na výrobu raket, jejichž délky byly 106 a 120 cm. Kniha obsahuje nejen návod na výrobu raket, ale současně analyzuje možnosti jejich využití při vojenských akcích. Kniha se brzy stala učebnicí pro budoucí vojenské raketčíky.
V ruské armádě použil hejtman Ružinskij při bojích Záporožců s Tatary na Ukrajině u města Belgorod v roce 1516 jednoduché papírové rakety. Vypouštěné rakety sice nezpůsobily v tatarském ležení žádné ztráty ani materiální škody, ale posloužily hlavně k vyvolání zmatku ve stádech jejich koní. Použití raket bylo zaznamenáno v dobových materiálech. Věk ruských bojových raket ale přišel až v 17. a hlavně v 18. století, přestože již od století patnáctého se v Rusku vyrábělo velké množství kvalitního střelného prachu.
V raketové technice se začínají uplatňovat i nové pohledy. Tak německý hrabě Rheinhardt von Solms ve svém rukopisném díle z roku 1530 popisoval raketu, která měla byla opatřena primitivním padákem pro plavné přistání, a pro prodloužení pobytu ve vzduchu, což bylo důležité zejména pro signalizační nebo osvětlovací rakety. Noční osvětlování bojišť při obléhání pevností raketami navrhoval později španělský kapitán dělostřelectva inženýr a matematik Luis Collado (Colliado; zemřel 1592) v knize s titulem "Practica manuale di artegliera". Italská verze této knihy vyšla tiskem v Benátkách v roce 1586, v původním španělském znění pak vyšla v Miláně v roce 1592. Colladova kniha se hlavně věnovala výrobě a použití raket v armádě, ale v jednom z pozdějších vydání byla přidána i kapitola věnovaná ohňostrojům.
V 16. století bylo vydáno několik dalších knih, kreré se věnují vojenskému využití raket, případně taktice jejich použití v bitvách. Kromě již uvedených spisů se můžeme zmínit o knize italského vojenského inženýra a architekta Girolama Catanea (Cattaneo?) z roku 1567 nazvanou "Auuertimenti et essamini intorno a quelle cose che richiedono a vn perfetto bombardiero", což bylo vlastně doplněná druhá část jeho práce "Opera nuova di fortificare, offendere et difendere, et far gli alloggiamenti campali" z roku 1564. Dílo se věnovalo vojenským pevnostem a možnostem jejich dobývání, a to včetně raketových přepadů. Další verze této knihy vyšla v Brescii v roce 1587 pod názvem "Dell'arte militari libri".
S popisy vojenských zařízení (včetně raket, a to i raket pro ohňostroje) a bomb se setkáváme v knize z roku 1568 "Precetti della militia moderna, tanto per mare, quanto per terra" italského alchymisty Girolami Ruscelliho (1500 nebo 1504 - 1566). A práce belgického technika Jeana Beavise (Bovy?) "La pyrotechnie militaire", vydané v Liège v roce 1591, se zmiňuje o vícestupňových raketách. V této knize je rovněž popsána a načrtnuta vícestupňová řízená raketa, která by měla být schopna překonat přitažlivost Země. Jednotlivé stupně navrhované rakety byly řazeny za sebou.
Ve francouzské armádě, která patřila v této době mezi nejlepší v Evropě, se rovněž používaly rakety. Doklady o tom jsou v díle "Briefve instructions sur le fait de l'artillerie de France" ("Stručné instrukce o francouzském dělostřelectvu"), vydaném v roce 1597 v Paříži. Autor spisu - Daniel Davelcourt - zde podal také popis konstrukce takové vojenské rakety. Využití raket pro boj se věnuje také spis z roku 1598 vydaný ve francouzském Chaumont-en-Bassigny "Modelles, artifices de feu et divers instrumens de guerre, avec les moyens de s’en prévaloir pour assiéger, battre, surprendre et deffendre toutes places..." (titul dále pokračuje - jak bývalo tehdy běžným zvykem název díla shrnoval vše, co obsahovalo); autorem knihy je francouzský technik Joseph Boillot (asi 1545 - 1605).
Ze 16. století také pochází první popis rakety v polské literatuře. V roce 1569 byla v Krakově byla vydána kniha Marcina Bielskieho nazvaná "Sprawa rycerska według postępku i zachowania starego obyczaju rzymskiego", která takový popis obsahuje.
16. století ale přispělo také teorii; začínají se objevovat první spisy věnované výpočtům drah vržených těles. Prvním takovým dílem je publikace "La Nova Scientia" z roku 1537, v níž italský matematik a topograf Nicolo Fontana Tartaglia (asi 1500 - 1557) aplikuje matematické rovnice na výpočty pro dělostřelectvo (výpočty balistických drah) a vypracoval nové tabulky pro dělostřeleckou střelbu. Podobně se balistickým drahám věnuje kniha anglického astronoma a matematika Thomase Diggese (1546 - 1595) "Arithmetical military treatise" z roku 1579. Thomas Digges navazoval na práci svého otce Leonarda Diggese (1520 - 1574). Studiem balistiky se od roku 1590 zabýval také anglický astronom Thomas Harriot (1560 - 1621), který v roce 1607 zjistil, že trajektorií vystřeleného projektilu je parabola. Harriot k problematice balistiky sestavil celou řadu poznámek, které ale byly brzy zapomenuty a v následujících dvou stoletích nebyly nikdy publikovány.
Na závěr uvedu část výroku italského matematika, lékaře a astrologa Geronima Cardana (1501 - 1576), který napsal ve své autobiografii při hodnocení velkých událostí své doby: "...nyní nám zůstává jediné, ovládnout nebesa...".
HLAVNÍ PRAMENY:
[1] P. Elsztein: Polska w Kosmosie, Wydawnictwa Komunikacji i Łączności, Warszawa 1978
[2] O. Fischerová, F. Škoda: Člověk a hvězdy - in: Věda a technika mládeži, ročník 1961, číslo 8
[3] J. Golovanov: Doroga na kosmodrom, Dětskaja litěratura, Moskva 1982
[4] J. Kroulík, B. Růžička: Vojenské rakety, Naše vojsko, Praha 1985
[5] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[6] F. Link, L. Neužil: Raketové lety a výzkum vysoké atmosféry, Nakladatelství ČSAV, Praha 1957
[7] Petite Chronologie des grands Noms de l'Astronautique - http://project.mettavant.fr/astroquation.htm
[8] The Roots Of Rocketry - http://www.spaceline.org/rockethistory.html
[9] Russian Space Program - http://www.guidetorussia.com/russian-space-program.asp
[10] SPACE: Kurs kosmonautiky - in: Letectví a kosmonautika, ročník 1968, číslo 1
-----
Příště: Život v kosmu; plánované zveřejnění: 21.3.2011.
