Americké "skoky" do vesmíru

Americký pilotovaný program Mercury původně předpokládal uskutečnění celkem sedm balistických letů astronautů po balistické dráze. Astronauti tak měli získat před orbitálním letem zkušenosti s pobytem v beztížném stavu.

SpaceShipTwo

Počet sedmi balistických letů byl zvolen proto, aby každý ze členů prvního týmu astronatů absolvoval jeden "skok do vesmíru", a později měl také každý z týmu projít i orbitálním letem. Nakonec ale byly provedeny pouze dva lety po balistické dráze a v kabiny typu Mercury letěly po orbitální dráze pouze čtyřikrát. Pak byl program ukončen ve prospěch urychlení projektů Gemini a Apollo.
Také v Sovětském svazu se uvažovalo o provedení balistického letu člověka, a to již koncem čtyřicátých let minulého století. S touto myšlenkou se sovětští vědci zabývali ještě začátkem padesátých let, ale později hlavní konstruktér - Sergej P. Koroljov - rozhodl, že etapa balistických letů se "přeskočí" a bude připraven přímo orbitální let. Přestože byl sovětský kosmický program pečlivě utajován, včetně pilotovaných letů, Američané o něm měli podrobné informace. Některé prameny dokonce uvádějí, že dokonce jeden z blízkých spolupracovníků Koroljova byl americkým agentem.
První americký balistický let byl naplánován na 24. března 1961, ale na naléhání Wernhera von Brauna, který požadoval další test nosné rakety Redstone, NASA (National Aeronautics and Space Administration) let MR-BD přehodnotil a na palubě astronaut chyběl. Let Mercury MR-BD byl naprosto úspěšný a v případě, že by NASA neposlechla von Brauna, mohl být americký astronaut první ve vesmíru, i když ne na oběžné dráze.
První pilotovanou kosmickou lodí se tak stala Mercury MR-3, pojmenovanou Freedom 7, kterou vynesla na balistickou dráhu z kosmodromu na Cape Canaveral nosná raketa Redstone. Kabina s astronautem Alanem Shepardem po letu trvajícím 15 minut 28 vteřin bezpečně přistála v Atlantiku, v místě vzdáleném od startovní rampy asi 486 km. (Podrobnosti jsou v článku tohoto blogu "První americký balistický let do vesmíru").
Projekt Mercury, který byl vyhlášen 7. října 1958, předpokládal, jak už bylo řečeno v úvodu, že se uskuteční celkem sedm letů po balistické dráze do výšky kolem 190 km a teprve poté budou následovat orbitální lety. Sedm letů proto, že první skupina amerických astronautů byla právě sedmičlenná, neboť každý člen týmu měl uskutečnit jeden let. Výběrové řízení bylo zahájeno už v listopadu 1958 a z vytipovaných 508 kandidátů prošlo do užšího výběru asi 60 kandidátů. Po závěrečném výběru pak byla vybrána sedmička (přestože původně se očekávalo dvanáct) pilotů, kteří byli oficiálně představeni ve Washingtonu 9. dubna 1959.
Vlastní kabina Mercury o hmotnosti 1350 kg (se záchranným systémem asi 1900 kg) měla tvar komolého kužele s průměrem základny 180 cm a umožňovala let jednoho astronauta po dobu nejvýše několika desítek hodin (nejdelší uskutečněný let trval necelých 35 hodin). Pro průlet hustými vrstvami atmosféry při návratu byla spodní základna kužele opatřena tepelným štítem. Na horní části kužele byla válcovitá část, která obsahovala přistávací systém se složeným stabilizačním a hlavním padákem; celková výška kabiny s tímto válcem byla 270 cm. Při startu byla k horní části kabiny připevněna raketa záchranného systému na tuhé palivo, jež by v případě nehody při startu odtrhla kabinu od nosné rakety a vynesla ji do bezpečné výšky a vzdálenosti, kde by se inicioval padákový systém jako při návratu z kosmu.
Kabina Freedom 7 byla ve dnech 26. května až 4. června 1961 vystavena v Paříži na International Air Show, kde si ji prohlédlo přes 650 tisíc návštěvníků, kteří získali nejen podrobné informace o lodi, ale o samotném letu Sheparda. Poté byla loď vystavena od 13. do 25. čevna v Římě, kde ji vidělo asi 750 tisíc lidí, a od 23. října 1961 byla kabina uložena v National Air Museum of the Smithsonian Institution. Kompletní informace o letu byly zveřejněny na konferenci, již společně uspořádaly ve Washingtonu americká Národní akademie věd, Národní ústav zdraví a NASA 6. června 1961.
Před prvním pilotovaným letem uskutečnila kabina typu Mercury dva balistické lety (označené MR-1 z 18. března 1961, který byl zopakováním neúspěšného pokusu z 8. listopadu 1960, a MR-2 z 28. dubna 1961), při druhém letu byla na palubě opice Ham. Tato 19 kg vážící opice byla za svůj kosmický let odměněna šťavnatým jablkem, které dostala po přistání v Atlantiku severozápadně od Bahamských ostrovů.
Druhý pilotovaný balistický let absolvovala kabina Mercury MR-4 s astronautem Virgilem I. Grissomem (1926 - 1967) na palubě; náhradníkem byl opět John H. Glenn. Kabina nazvaná Liberty Bell 7 (sedmička jako symbol sedmičlenného týmu amerických astronautů) odstartovala ze základny na Cape Canaveral 21. července 1961 (po dvou předchozích odkladech pro nepříznivé počasí) a po letu dlouhém 15 minut 37 vteřin dopadla ve vzdálenosti 491 km do Atlantiku asi 832 km severozápadně od ostrova Grand Turk (NASA uvádí vzdálenost 487 km). Maximální dosažená výška byla 190,3 km (podle [2] 188,8 km, podle [10] 118,26 míle). Po dopadu do moře se ale nedopatřením odpálil vstupní kryt a do kabiny začala pronikat voda. Specialisté původně předpokládali, že odpálení krytu způsobil sám Grissom, ale pozdější rozbory to vyloučily a po prozkoumání kabiny po jejím vylovení dokázaly, že elektroinstalace poklopu byla poškozena. Přestože se záchrancům podařilo zavěsit kabinu pod vrtulník Sikorski HUS-1 pilotovaný Jimem Lewisem, nezdařilo se ji včas vyzvednout a vrtulník musel pro přetížení (později se ukázalo, že se jednalo o chybný poplach přehřátí motoru) kabinu odpojit a Mercury se potopila do hloubky kolem 5 km. Ztráta kabina ale nebyla velkým problémem, protože z letu existoval soubor telemetrických dat. Astronaut se zachránil plaváním a záchranným vrtulníkem, který pilotoval George Cox, byl vyloven a dopraven na letadlovou loď USS Randolph. První lékařské vyšetření na letadlové lodi ukázalo, že Grissom je sice po dramatickém letu velmi vyčerpaný, ale celkově v pořádku.
V roce 1994 se uskutečnil pokus kabinu Liberty Bell 7 z mořského dna vyzvednout, ale nepodařilo se ji objevit. Až 20. července 1999 (v den třicátého výročí přistání Američanů na Měsíci) pak byla kabina úspěšně z mořské hlubiny vylovena. Televizní kanál Discovery Channel celou záchrannou akci natáčel (a též částečně financoval) a její záznam se stal se součástí dvouhodinového televizního filmu ”In Search of Liberty Bell 7”.
Protože další plánovaný suborbitální let byl zrušen, program Mercury pak pokračoval orbitálními lety. 20. února 1962 se uskutečnil první americký orbitální pilotovaný let, když John H. Glenn v kabině Mercury MA-6 Friendship 7 třikrát obletěl Zemi; Glenn se v roce 1998 stal i nejstarším astronautem, když se ve svých 77 letech zúčastnil devítidenního letu STS-95 raketoplánu Discovery. Později ještě startovaly lodě Aurora 7 s Malcolmem Carpenterem (* 1925), Sigma 7 s Walterem Schirrou (1923 - 2007) a Faith 7 s Gordonem Cooperem (1927 - 2004), který ve vesmíru strávil rekordních 34 hodin 20 minut. Ale to už byly plnohodnotné kosmické lety, zcela neporovnatelné s prvními "skoky" za hranice vesmíru. Celkem se tedy v rámci programu Mercury uskutečnilo šest pilotovaných letů, z toho dva balistické, v celkové délce trvání 53 hodin a 55 minut.
Jako lety do kosmického prostoru (tedy nad hranici 100 km, kterou stanovila Mezinárodní letecká federace) jsou v USA vedeny ještě dva lety raketového letounu North American Rockwell X-15. 19. července 1963 při letu 3-21/90 dosáhl X-15 číslo 56-6672, pilotovaný Josephem A. Walkerem (1921 - 1966), maximální výšku 106,009 km a stejný stroj se stejným pilotem vystoupil 22. srpna 1963 při letu 3-22/91 do výšky 107,96 km. Některé zdroje označují jako kosmické lety (podle definice USAF je kosmický let uskutečněn při dosažení výšky 80 km) i další výstupy raketoplánu X-15. Let číslo 62 ze 17. července 1962 pilotovaný Robertem M. Whitem (1924 - 2010) vystoupil do výšky 95,920 km (tento výkon byl Mezinárodní leteckou federací uznán jako absolutní výškový rekord), let ze 17. ledna 1963 do výšky 82,81 km - pilot Joseph Walker, a let z 27. června 1963 do výšky 86,87 km - pilot Robert Aitken Rushworth (1924 - 1993).
A v nepříliš vzdálené budoucnosti (pokud půjde všechno podle předpokladů již v průběhu příštího roku) budou výstupy na hranici kosmického prostoru, do výšky asi 110 km s pětiminutovým stavem beztíže, přístupné každému zdravému a hlavně movitějšímu zájemci. Jedna letenka do letounu Space Ship Two (šéfkonstruktér Burt Rutan) společnosti The Spaceship Company, který poprvé úspěšně startoval ke zkušebnímu letu v prosinci 2008, bude stát u společnosti Virgin Galactic kolem 200.000 dolarů. V připravovaném letounu je místo pro dva piloty a šest pasažérů.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] I. Budil, J. Dvořák: Vesmírné sny a skutečnosti, Naše vojsko, Praha 1983
[2] (ek): Příběh Liberty Bell 7 - in: Letectví a kosmonautika, ročník 2000, číslo 15-16
[3] M. Grün: Kosmonautika, současnost a budoucnost, Horizont, Praha 1983
[4] -har-: Skok do vesmíru - in: Věda a technika mládeži, ročník 1961, číslo 15
[5] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[6] T. Přibyl: Mercury: Americké krůčky do vesmíru - in: Svět speciál, Extra Publishing, Brno 2009
[7] P. Týc: North American Rockwell X-15 - in: Letectví a kosmonautika, ročník 1969, číslo 24
[8] http://www.astronautix.com/flights/merrymr3.htm[9] http://www.astronautix.com/flights/merrymr4.htm[10] http://science.ksc.nasa.gov/history/mercury/mr-3/mr-3.html[11] http://science.ksc.nasa.gov/history/mercury/mr-4/mr-4.html

-----
Příště: Kosmická loď Mercury; plánované zveřejnění: 12.5.2011.