Nářečí na Malé Hané II

Je tu opět pátek a s ním přichází druhá část povídání o nářečí na Malé Hané, v němž se budu věnovat podstatným jménům rodu mužského.

Stejně jako v češtině označují v malohanáčtině podstatná jména názvy osob, zvířat a věcí nebo vlastností a dějů.  Podstatná jména označující osoby nebo zvířata jsou životná a ostatní jsou neživotná; mluvnicky se rozdíl projevuje ve tvarech pro mužský rod. Životnost a neživotnost je kategorií mluvnickou a v řeči se stává, že slova životná označují věc neživou a naopak. Podle svého významu se podstatná jména rozdělují na jména obecná (hřébek - hříbek, leška - liška, kředla - poklička) a jména vlastní (Bohóš -Bohouš, Jevičko - Jevíčko, Ho svině - pojmenování místa mezi obcemi Borotín a Vanovice, kde podle lidového vyprávění zabilo divoké práce člověka).

Podstatná jména se stejně jako v češtině skloňují a jejich skloňování se dělí podle rodu do tří skupin - mužské (životné, neživotné), ženské a střední.

Pro mužský rod, tvrdé vzory, porovnáme vzor pán (pro rod životný) a hrad (pro rod neživotný):

			páni	páni
	pána
			pánům	pánum
	pána	pána	pány
	pane!	pane!	páni!	páni!
	pánem	pánem	pány

1. p.     hrad                hrad                hrady              hrade
2. p.     hradu              hrado (lesa)     hradů             hradu  
3. p.     hradu              hrado              hradům           hradum
4. p.     hrad                hrad                hrady              hrade
5. p.     hrade!             hrade!             hrady!             hrade
6. p.     o hradu           (v)o hrado       o hradech        (v)o hradech
7. p.     hradem          hradem            hrady              hradama

Poznámky ke skloňování:
Ve 3. a 6. p. koncovka -ovi se používá převážně jen u jmen osobních (k Honzovi, vo Pepkovi, vo Rudolfovi), naopak koncovka -o je vždy ve spojeních k páno Boho, vo pano dochtorovi.
V 5. p. se často používá i koncovka -o, např. hocho (hochu), neščastniko (nešťasníku), senko (synku).
V 1. p. mn. č. je koncovka-i téměř vždy o jmen, u kterých je v češtině používané -é, např. občané - občani, Italové - Itali, křesťané - křesťani nebo žadatelé - žadateli.
Pro 6. p. mn. č. je v češtině používáno na zámcích, v nářečí na zámkách, nebo řidčeji na zámcich.
V 7. p. mn. č. se občas vyskytuje pánma, hradma.

Pro mužský rod, měkké vzory, porovnáme vzor muž (pro rod životný) a stroj (pro rod neživotný):

1. p.     muž                 mož                      muži                moži  
2. p.     muže               može                    mužů               možu
3. p.     mužovi, -i        možovi, -o             mužům            možum
4. p.     muže               može                    muže               može
5. p.     muži! (otče!)   možo!                    muži!               moži! 
6. p.     o mužovi, -i     (v)o možovi           o mužích         (v)o možich
7. p.     mužem            možem                  muži                možema 

1. p.      stroj                 stroj                 stroje               stroje
2. p .     stroje               stroje               strojů               stroju
3. p.      stroji                strojo               strojům            strojum
4. p.      stroj                 stroj                 stroje               stroje
5. p.      stroji!               strojo!              stroje!               stroje!
6. p.      o stroji             (v)o strojo       o strojích         (v)o strojich
7. p.      strojem            strojem            stroji                strojma, -ema

Poznámky:
Podle mož se skloňuje rovněž sódce (soudce), v 6. p. j. č. sódče; pokud má podstatní jméno mužského rodu koncovku, skloňuje se buď podle některého z předchozích vzorů nebo může přijímat koncovka podle skloňování vzoru předseda.

1. p.     předseda                přeceda                  předsedové                      přecedi
2. p.     předsedy                přecede                  předsedů                          přecedu
3. p.     předsedovi             přecedovi               předsedům                       přecedum
4. p.     předsedu                přecedo                  předsedy                          přecede
5. p.     předsedo                přecedo                  předsedové                      přecedi
6. p.     o předsedovi          (v)o přecedovi        o předsedech (slouzích)   (v)o přecedech (slózich)
7. p.     předsedou              přecedó                  předsedy                         přecedama (invalidma i
                                                                                                                  invalidama)

To je ve stručnosti o podstatných jménech rodu mužského. Podrobnější výklad, včetně řady výjimek a odlišností by zabral několik stran textu a to zde na blogu myslím nemá význam.

Na závěr jedno přísloví: Gdeš chceš s vlkama bét, mosiš s nima vét (Když chceš s vlky být, musíš s nimi výt).

A příště se budu věnovat podstatným jménům rodu ženského.