Kometa byla objevena koncem minulého roku a už v době, kdy procházela drahou Jupitera byla mnohem jasnější než jiné komety v této vzdálenosti. Při postupném přibližování ke Slunci je její jasnost zvyšovala a astronomové předpokládali, že ve své nejjasnější fázi bude na obloze zářit několikrát jasněji než planeta Venuše.
Kometu, jež se poprvé dostala do vnitřních oblastí Sluneční soustavy, ovšem očekával nebezpečný průlet v "těsné" blízkosti Slunce - ve vzdálenosti asi 1,2 miliónu km. Už před průletem dávali astronomové kometě jen třicetiprocentní šanci, že průlet přežije a hovořili o třech možných scénářích:
1. Trajektorie letu komety bude sluneční gravitací změněna natolik, že jádro dopadne na Slunce.
2. Kometa se působením gravitačních sil rozpadne na několik menších objektů a dál bude pokračovat v letu.
3. V blízkosti Slunce se materiál jádra rozehřeje tak, že se kometa doslova vypaří.
Nakonec se jako správná ukázala poslední varianta. Kometa se na své pouti - stejně jako dávný hrdina Ikaros - příliš přiblížila ke Slunci a jeho vliv vedl k úplnému zničení. Kosmické observatoře, které běžně sledují sluneční činnost, svými senzory průlet komety pozorovaly, ale nejtěsnější přiblížení nezaznamenaly. Jen na místě očekávané trajektorie byl později zaregistrován oblak prachu, který byl ovšem nesrovnatelně slabší než původní kometa.
I když to znamená, že koncem prosince nebude na noční obloze vidět jasná kometa, astronomové získali velké množství dat z průběhu letu komety a jejich zpracování získají nové poznatky o formování sluneční soustavy.