Automobily pro rychlostní rekordy

První pokusy použít rakety pro pohon automobilů se konaly v Německu počátkem roku 1928. Jejich cílem bylo samozřejmě dosažení co nejvyšších rychlostí; praktický význam pro dopravu tyto experimenty neměly.

Pokusy s raketovými automobily před druhou světovou válkou probíhaly za použití prachových raketových motorů, které se montovaly jen k mírně upraveným závodním autům. Výsledky pokusů ale nevedly k dosažení rekordních rychlostí - při prvních testech byla dosažena maximální rychlost jen 65 km/hod. a pozdější nejlepší pokus měl hodnotu 230 km/hod. Jenže vyšší rychlost (241,14 km/hod.) dosáhlo vozidlo Packard se spalovacím motorem řízené Ralphem de Palma už v únoru 1919 a platný rychlostní rekord z března 1929 byl 372,40 km/hod. Rychlostní rekord držel Henry Segrave s automobilem Golden Arrow.

Speciální rychlostní automobil Railton s řidičem Johnem Cobbem dosáhl v září 1947 rekord, když měřenou trasu projel průměrnou rychlostí 634,27 km/hod. Tento výkon překonal až v listopadu 1965 automobil Goldenrod řízený Bobem Summersem, který dosáhl rychlost 658,52 km/hod. Od rychlosti kolem 600 km/hod. ale přestává fungovat přenos motorické síly na kola a tak se na výrazné vylepšení rychlostního rekordu čekalo až do šedesátých let. Tehdy začali konstruktéři tvořit závodní stroje poháněné tahem turbíny nebo raketovým motorem na kapalné či pevné palivo.
(Pro úplnost: současný rychlostní rekord automobilu s pohonem prostřednictvím kol je z 12. srpna 2001, kdy Don Vesco se strojem Turbinator dosáhl rychlost 737,63 km/hod.)

V roce 1962 se dali dohromady Walt Arfons a Tom Green a začali stavbu rychlostního stroje, jenž byl poháněn proudovým motorem General Electric J47. Při stavbě byl kladen důraz zejména na co největší snížení čelního odporu; výpočty ukazovaly, že "tříkolka" by měla dosahovat rychlosti kolem 640 km/hod. Tento stroj ale neodpovídal specifikaci Mezinárodní automobilové federace (FIA), protože se jednalo o tříkolový stroj a pravidla FIA předpokládají čtyři kola, z toho nejméně dvě řiditelná. Přesto se stroj s názvem Spirit of America řízený Craigem Breedlovem v Novém Mexiku pokusil o rekordní jízdu a 5. srpna 1963 projel obousměrně stanovenou trať průměrnou rychlostí 655,73 km/hod. (některé prameny uvádějí 655,59 km/hod.). Tento výkon sice překonal rekord z roku 1947 o více než 20 km/hod., ale FIA rekord neuznala pro nesplnění pravidel pro konstrukci automobilu. Za oficiální světový rekord byl uznán teprve výkon Donalda Campbella, který 17. července 1964 na stroji Bluebird dosáhl rychlost 648,59 km/hod.

V říjnu 1964 se spustily pravé žně světových rychlostních rekordů automobilů. Nejprve 2. října překonal Tom Green se strojem Wingfoot Express poprvé rychlost 413 mil/hod. - přesně 413,02 míle/hod., což odpovídá 664,55 km/hod. (při druhé jízdě dosáhl dokonce rychlost 676,04 km/hod., ale rekordní rychlost se vypočítává jako průměr ze dvou jízd po jedné dráze ale opačnými směry). Automobil byl poháněn proudovým motorem s přídavným spalováním a rozbor po jízdě ukázal, že mohl být dosažen mnohem lepší výkon. Tři dny poté uskutečnil rekordní jízdu Art Arfons, jehož stroj Green Monster dosáhl rychlost 698,34 km/hod.

13. a 15. října se do rekordních tabulek zapsal Craig Breedlove s upraveným strojem Spirit of America. Při prvním pokusu z 13. října překonal rychlost 754 km/hod. a ve druhém pokusu získal rychlostní rekord výkonem 846,78 km/hod. Ale z rekordu se Breedlove dlouho netěšil: 27. října se na scénu vrátil Art Arfons a se svým Green Monster si vzal zpět rekord, když dosáhl průměrnou rychlost ze dvou jízd 863,57 km/hod.

V roce 1965 se pokoušel Walt Arfons postavit automobil Wingfoot Express 2, který byl vybaven raketami JATO (rakety určené pro ulehčení vzletu přetížených letadel) a uskutečnil několik zkušebních jízd. Při nich byla při použití 10 raket JATO podle neoficiálních měření dosažena rychlost 605 mil/hod. (973 km/hod.). Útok na rychlostní rekord ale nemohl být uskutečněn, neboť zvolené rakety nebyly schopné pohánět automobil po celé stanovené trati (dlouhé jednu míli), která musí být v určitém čase projeta oběma směry.

V listopadu 1965 pokračovala přetahovaná o rychlostní rekord. 2. listopadu Spirit of Americe-Sonic I s Craigem Breedlovem dosáhl rychlost 893,77 km/hod., 7. listopadu Art Arfons tento výkon překonal se strojem Green Monster a dosáhl rychlost 927,67 km/hod. 15. listopadu si rekord vzal zpět Craig Breedlove, když jeho Spirit of America-Sonic I dosáhl rychlost 966 km/hod.

Rychlost 1000 km/hod. byla poprvé překonána 23. října 1970 Gary Gabelichem, který řídil raketou poháněný stroj Blue Flame a který se zapsal do tabulek výkonem 1001,46 km/hod. Jeho rekord platil třináct let. 4. října 1983 ho překonal Richard Noble s "automobilem" Thrust 2, jež dosáhl rychlost 1019,25 km/hod.

Dalším významným mezníkem rychlostních rekordů automobilů bylo překonání rychlosti zvuku. Tuto hranici se podařilo překonat Andy Greenovi v roce 1997 - nejprve 25. září dosáhl jeho stroj Thrust SSC rychlost 1149,05 km/hod. a při dalším pokusu 15. října už překonal rychlost zvuku výkonem 1227,73 km/hod. (někteří autoři uvádějí 1227,986 km/hod.). A tento výkon je dodnes platným světovým rychlostním rekordem automobilů - pokud se ještě o automobilu dá hovořit. Rekordní automobil je vlastně letadlo na kolech (vozidlo bylo vybaveno dvěma leteckými tryskovými motory Rolls Royce Spey 202, každý s tahem přes 9000 kp) a největším problémem konstruktérů je udržet stroj na zemi.

 -----
Příště: Přehled událostí v kosmonautice; plánované zveřejnění: 15.2.2012.