Raketová základna White Sands

Raketová historie americké základny White Sands se začala psát v červnu 1930, kdy americký raketový průkopník R. H. Goddard získal od vojenských úřadů místo pro své pokusy s raketami. Pozemek se nacházel v prostoru střelnice Roswell ve státě Nové Mexiko.

Raketoplán Columbia přistává na White SandsCredit: NASA

Goddardův tým se usídlil na ranči Mescalero, asi 24 km od přiděleného pozemku s prostorem pro vypouštění raket. Na ranči byla postupně vybudována dílna o velikosti 9 x 16 metrů a šestimetrová zkušební věž pro statické zkoušky, na střelnici pak byla postavena startovací rampa s vedením dlouhým 18 metrů. V těchto prostorách pak Goddard po dva roky vedl svůj výzkum kapalinových raketových motorů a konstruoval pro ně rakety.
První statické testy zahájil v říjnu 1930 spuštěním motoru pro raketu čtvrtého typu; motor byl v činnosti 20 vteřin a dával tah 1287 N při výtokové rychlosti plynů 152 m/s. A první raketa z nového stanoviště odstartovala 30. prosince 1930. Jednalo se o klasickou raketu s hliníkovým pláštěm o délce 3,6 metru (11 stop) a hmotnosti asi 15 kg (33,5 libry); motor spaloval letecký benzín a kapalný kyslík. Raketa při pokusu vystoupila do výšky 610 metrů (2000 stop) a její maximální rychlost byla 222 m/s. K dalším letům raket pak došlo v září a říjnu 1931; 19. dubna 1932 odtud Goddard vypustil také první raketu s gyroskopicky řízenými plynovými kormidly za výtokovou tryskou ([2] uvádí u startu této rakety datum 19. března). Ovšem v červnu 1932 Goddard své raketové pokusy v Roswellu ukončil; přičinou bylo skončení financování výzkumu z prostředků Guggenheimovy nadace - jako důsledek probíhající ekonomické krize. Po prázdninách se Goddard vrátil na Clarkovu univerzitu a raketám se později věnoval ve svém volném čase ve Worcesteru.

Další historie základny White Sands pokračuje koncem druhé světové války. V únoru 1944 totiž generál Gladeon M. Barnes sestavil několik týmů, které měly na území USA vytipovat vhodné místo pro budoucí testovací raketovou střelnici. Kritéria pro vyhledání území pro novou základnu byla: jasná obloha, velká neobydlená oblast v okolí a dobrý přístup k železnici, vodě a energetickým zdrojům. Jedním z vybraných míst, kromě území v Utahu, Nevadě, Kalifornii a Texasu, byla oblast v jižní části Nového Mexika, kterou na doporučení komise v únoru 1945 schválilo americké ministerstvo obrany jako White Sands Proving Ground (WSPG). Budování základny bylo zahájeno 25. června 1945 vrtáním studní a o čtyři dny později se začalo se stavbou tří kasárenských budov, které sem byly přesunuty ze Sandia Air Base u Albuquerque. Každá dřevěná budova byla rozřezána na dvě části a po silnici převezena na nové místo.
10. července 1945 začala výstavba první odpalovací plošiny (později označené jako Launch Complex 33 - LC33) a první raketa - Tiny Tim - z ní byla vypuštěna už 26. září 1945. S raketou Tiny Tim se počítalo jako s prvním stupněm rakety WAC Corporal.
V červenci 1945 přijíždí na základnu první vlak s komponenty ukořistěných nacistických raket V-2; postupně bylo na White Sands dopraveno 300 železničních vagónů materiálu týkajícího se nacistických raketových zbraní. A v následujícím roce se na základnu přemisťují i zajatí němečtí raketoví odborníci, s jejichž pomocí jsou rakety V-2 ze základny vypouštěny. Z tohoto komplexu byly později vystřelovány rakety typu Nike Ajax, Nike Hercules, Viking, Corporal, Redstone, Lance a další. Startovací komplex 33 (LC33), z něhož byly V-2 a další americké rakety odpalovány, byl v říjnu 1985 prohlášen národní památkou.

Dalšími startovními komplexy základny WSPG byly:
komplex 35, který provozovalo americké námořnictvo od roku 1946, a který sloužil pro testování raket využívaných námořnictvem;
komplex 37 (jiným označením Army Launch Area Three) byl původně postaven pro testování protiletadlového raketového systému, rakety Nike Ajax a později Nike Hercules, ale později byl využíván pro testování i dalších raketových prostředků;
komplex 38 (alias Army Launch Area Five) byl určen pro zkoušky protiraketových střel a vzhledem k účelu byl tento komplex nejlépe vybaveným stanovištěm pokud se týká sledovacích zařízení (radary, optické pozorovatelny a raditechnické prostředky).

V letech 1946 až 1950 bylo z WSPG odpáleno celkem 564 raket, z toho 329 vypustilo americké letectvo a zbytek (235 raket) armáda a námořnictvo. Od roku 1948 byly navíc některé výškové lety raket V-2, i dalších typů, využity k sondáži atmosféry a získávání jiných vědeckých dat. Vědeckou aparaturu většinou dodávala univerzitní pracoviště, ale na výzkumech se podílely i vojenské výzkumné ústavy.
A 11. června 1948 jsou poprvé do hlavice rakety V-2 umístěny biologické experimenty, jimž vévodí opice Albert I, která se v hermetizovaném kontejneru dostala do výšky 39 mil (necelých 63 km) - při tomto pokusu nedosáhla raketa maximálního dostupu, jenž byl přes 90 km.

Součástí základny WSPG jsou i dva zkušební stavy pro statické testy raketových motorů. Prvním z nich je 500K Static Test Stand, který leží ve vzdálenosti 4,5 km od správních budov základny na svahu Soledad Peak. Zkušební stav byl v době svého vzniku největším na světě a byl konstruován pro motory s tahem až 2,2 MN, což vyhovovalo všem známým i plánovaným americkým raketovým motorům, včetně nejsilnějších motorů pro měsíční program.
Druhým, podle data vzniku ale prvním, je stav 100K Static Test Stand, který byl postaven podle návrhu německých specialistů už v roce 1946; v provozu byl až do roku 1960. Na tomto stavu byly testovány motory pro V-2, první z nich už 15. března 1946, a později např. motory pro americkou raketu typu Corporal. Specialitou tohoto tetsovacího zařízení bylo, že motory mohly pracovat v jakémkoliv úhlu mezi vertikální a horizontální polohou.

1. května 1958 byla základna White Sands Proving Ground oficiálně přejmenována na White Sands Missile Range. A pod tímto názvem se zapsala také do historie pilotovaných kosmických letů. 30. března 1982 na přistávací dráhu číslo 17 letiště Northrup Strip přistál po osmidenním letu raketoplán Columbia s astronauty Jackem Lousmou a Gordonem Fullertonem. K dalším přistáním raketoplánu nedošlo, přestože přistávací dráha byla připravená jako možná záložní plocha pro návrat raketoplánu z kosmické mise.

Se základnou v Novém Mexiku se také počítalo jako s místem startu mnohonásobně použitelných kosmických nosných prostředků.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] J. Golovanov: Doroga na kosmodrom, Dětskaja litěratura, Moskva 1982
[2] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[3] http://nmsua.edu/tiopete/files/2008/12/wspgcoldbook.pdf[4] www.wsmr-history.org/

-----
Příště: Přehled událostí v kosmonautice; plánované zveřejnění: 23.12.2011.