Anglické vojenské rakety začátku 19. století

Začátek 19. století přinesl v Evropě rozvoj vojenských raket zejména v Anglii. Anglické rakety vycházely z raket indických, s nimiž indičtí bojovníci úspěšně bojovali proti koloniální britské armádě.

Congrevova raketa na odpalovacím stojanu

Se zavedením a rozvojem vojenských raket v britské armádě na přelomu 18. a 19. století je úzce spojena postava dělostřeleckého plukovníka a vynálezce Williama Congreva (1772 - 1828). Congreve vystudoval práva, věnoval se politice a věnoval se experimentům s dělostřeleckým materiálem. O raketové zbraně se začal zajímat poté, co se seznámil s úspěšným nasazením indických raket proti Britům v bitvách u Seringapatamu v letech 1792 a 1799. S pomocí svého otce, generála Williama Congreva (zemřel 1814), kontrolora ve Woolwich Arsenal (toto místo v roce 1814 Congreve mladší posvém otci převzal), přivezl do Anglie několik ukořistěných exemplářů indických raket a podrobil je ve Woolwichi podrobnému zkoumání. Jedna z těchto původních raket je dodnes vystavena v Royal Ordnance Museum ve Woolwich Arsenal nedaleko Londýna.
Na základě svého rozboru indických raket pak Congreve sestrojil vlastní rakety, které se zanedlouho staly úspěšnou zbraní jak u pozemního vojska, tak i v námořnictvu. První série jeho vojenských raket zahrnovala několik typů s doletem kolem 500 metrů; pozdější rakety už měly hmotnost od 8 do 136 kg a zvýšil se i jejich dolet. Původní indické rakety neměly explodující "bojové hlavice", ale nesly železné meče, které za letu způsobovaly těžká zranění a jejich účinnost se projevila nejvíce při použití proti jezdectvu. Congreve tedy nahradil železná ostří původních indických raket hlavicí se zápalnou směsí a později i hlavicí tříštivou. Součástí Congrevových prací byla i konstrukce vypouštěcích zařízení použitelných jak na pevnině, tak na lodích. Odpalovací zařízení bylo záměrně velice jednoduché, v případě potřeby mohly být rakety odpalovány přímo ze země. To bylo velkou výhodou, neboť raketa se tak mohla použít všude tam, kam se dostal pěšák nebo kůň. Koně opatření speciálním postrojem byli k přepravě raket často využíváni a nebyly nutné povozy, jež by snížily možnosti nasazení; vozy byly používány jen k přepravě odpalovacích zařízení do blízkosti bojiště. O svých prvních výzkumech Congreve psal ve zprávě "A Consise Account on the Origin and Progress of the Rocket System".
V roce 1804 dokončil Congreve konstrukci nové rakety, která kopírovala svůj indický vzor a která měla účinný dostřel téměř 2800 metrů. Tato raketa byla později vyráběna v několika variantách a nejúspěšnějšími z nich se staly rakety o hmotnosti 10,9 kg s doletem 1830 metrů a 14,4 kg s doletem 2742 metrů (těch bylo jen do srpna 1806 vyrobeno 13.109 kusů při výrobní ceně 1 libra za kus). Tyto rakety byly také součástí předvádění, které se konalo v roce 1805 před ministerským předsedou Pittem (rakety ovšem nenesly žádnou nálož a byly tvořeny jen raketovým motorem).
V listopadu 1805 připravovali Angličané přepad francouzského přístavu Boulogne, jehož hlavní součástí mělo být raketové ostřelování přístavu a města. Při plavbě k francouzským břehům se ale při náhlé bouři potopilo pět britských lodí - i s nákladem raket - a přepad musel být zrušen. Flotilu vedl sir Sidney Smith a v doprovodu byl i konstruktér raket William Congreve. Svému osudu ale město Boulougne neuniklo. Téměř přesně rok nato, v noci ze 7. na 8. října 1806 na město zaútočilo osmnáct britských lodí a v průběhu hodiny a půl odpálilo na francouzský přístav asi 2000 zápalných raket. Po raketovém přepadu, který z jedné z lodí sledoval také Congreve, se část města ocitla v plamenech. Soudobé prameny vylíčily raketový útok za tak překvapivý a účinný, že se obránci nezmohli ani na jediný odvetný výstřel proti britské flotile. Po útoku francouzský císař Napoleon I. Bonaparte (1769 - 1821) nabídl velkou odměnu tomu, kdo dokáže adekvátně odpovědět na Congrevovy rakety (pokud je mi známo odměnu nikdo nezískal). Napoleon se tedy s úspěšnými raketami seznámil, ale do své armády je nikdy nazavedl, jako dělostřelec zřejmě víc důvěřoval klasickým dělům.
O další rok později - mezi 2. a 7. říjnem 1807 - uskutečnila britská flotila raketový přepad dánského hlavního města Kodaně. Na město a přístav bylo vystřeleno asi 25.000 zápalných raket; [2] uvádí, že raket mohlo být podle některých odhadů až 40.000 kusů. Britské rakety zničily ve městě přes 300 domů a zapálily přístavní skladiště. Svědkové tvrdili, že zápalná směs aplikovaná v raketách se velmi těžko hasila. Také u tohoto útoku byl osobně přítomen konstruktér použitých raket - William Congreve.
Britská námořní flotila uskutečnila ještě jeden velký útok, když v roce 1813 napadla raketami přístav Gdaňsk v severním Polsku. Útok byl úspěšný a polský přístav byl zničen.
Další úspěšné raketové útoky provedly britské jednotky v roce 1807 při ataku ostrova Aix, v roce 1809 v bitvě u Callao a v roce 1810 u Cadizu. Také při bojích během angloamerické války o Kanadu (1812 - 1814), jejímž výsledkem bylo plné uznání nezávislosti USA, nasadili Angličané své bojové rakety. Poprvé tak učinili 22. června 1813 při útoku na ostrov Craney Island v ústí řeky Elizabeth River, poblíž Norfolku ve Virgínii. Britské námořní dělostřelectvo nasadilo Congrevovy bojové rakety o hmotnosti 16 kg. A v jedné z nejprudších bitev války v Lundy's Lane (poblíž Niagarských vodopádů) použili Britové rakety o hmotnosti dvanácti liber (5,4 kg), jimiž ostřelovali silnici, po které museli Američané přejít. V této bitvě byl raketou náhodně zabit americký generál Jacob Brown.
Další úspěšné nasazení britských raket bylo 13. září 1814 v bitvě o Fort Henry u Baltimoru. Do bojů, které trvaly 25 hodin, vstoupili Britové dvaatřicetiliberními raketami (14,4 kg), které byly vystřelovány ze speciálně upravené plachetnice Erebus. Plachetnice měla v bocích 20 krabicových rámů, obsahujících trubky na vypouštění raket a chránících obsluhu před ožehnutím. Prameny uvádějí, že raketami byli 4 lidé zabiti a dalších 24 bylo zraněno. Přestože se rakety ukazovaly jako účinná zbraň, prohlásil před svými vojáky velitel amerických jednotek bránících New Orleans generál A. Jackson, že rakety "jsou to jen hračky pro pobavení dětí". V této souvislosti je zajímavé, že o 32 let později americký generál Winfield Scott zařadil do své armády formující se k expedici do Mexika také raketovou jednotku vyzbrojenou britskými raketami. Jednotka s raketami úspěšně bojovala.
Britské rakety také vstoupily do napoleonských válek. V roce 1813 byla v britském královském polním dělostřelectvu byla ustavena speciální raketová brigáda - British Army Rocket Brigade -, vyzbrojená raketami konstrukce Congreva. Dělostřelecká raketová jednotka číslo 1 měla 5 důstojníků, 170 mužů a 160 koní s příslušným počtem povozů pro přepravu raket a vypouštěcích zařízení. Později byla ustavena ještě jednotka číslo 2, která měla celkem 200 mužů. A právě jednotka číslo 2 se už v říjnu 1813 angažovala v bitvě u Lipska. 18. června 1815 se bitvy u Waterloo, v níž byl Napoleon I. definitivně poražen, zúčastnila už celá britská raketová brigáda.
V květnu 1828 ve francouzském Toulouse zemřel William Congreve a po jeho smrti dochází k úpadku raket v britské armádě. Rovněž továrna na výrobu raket, kterou v závěru svého života vybudoval stagnovala a později zcela zanikla. V roce 1840 ještě přišel anglický vynálece William Hale (1797 - 1870) s vylepšením Congrevovy rakety a později zavedl stabilizaci raket rotací (získal patent číslo 10008 z 13.9.1844), ale oživení bylo jen krátkodobé a v průběhu druhé poloviny 19. století byla v Anglii zastavena výroba vojenských raket všech typů. A poté byla rozpuštěna i raketová brigáda. Předzvěztí konce britských raket byl velkolepý ohňostroj z roku 1849, který byl uspořádán na Temží na oslavu míru v Aix-la.Chapelle, a pro který bylo velké množství vojenských raket přebudováno na ohněstrůjné. Haleho rotační rakety ale v padesátých a šedesátých letech našly uplatnění v ruské, italské, rakouské i americké armádě; do britské byly zařazeny až v roce 1867, v době, kdy se význam raket ve vojsku díky pokrokům konvenčního dělostřelectva zmenšil. Řada konstrukčních inovací děl a nábojů z poloviny století dělostřelbu zpřesnila, zvýšila údernou sílu a umožnila rychlejší palbu. Faktem ovšem je, že Haleho rakety byly ve výzbroji britské armády až do roku 1899 a z oficiálního seznamu zbraní byly vyřazeny až v roce 1919.
HLAVNÍ PRAMENY:
[1] O. Fischerová, F. Škoda: Člověk a hvězdy - in: Věda a technika mládeži, ročník 1961, číslo 8
[2] G. Glover: History of the Rocket - 1804 to 1815 - http://www.napoleonic-literature.com/Articles/Rockets/History_of_Rockets.htm
[3] J. Golovanov: Doroga na kosmodrom, Dětskaja litěratura, Moskva 1982
[4] J. Kroulík, B. Růžička: Vojenské rakety, Naše vojsko, Praha 1985
[5] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[6] http://www.britannica.com/EBchecked/topic/1357360/rocket-and-missile-system/57311/The-19th-century
[7] www.historyofscience.com/pdf/Congreve-archive.pdf
[8] Petite Chronologie des grands Noms de l'Astronautique - http://www.project.mettavant.fr/astroquation.htm
[9] The Roots Of Rocketry - http://www.spaceline.org/rockethistory.html
[10] http://www.daviddarling.info/encyclopedia/C/Congreve.html
-----
Příště: Přehled událostí v kosmonautice; plánované zveřejnění: 14.8.2011.

Se zavedením a rozvojem vojenských raket v britské armádě na přelomu 18. a 19. století je úzce spojena postava dělostřeleckého plukovníka a vynálezce Williama Congreva (1772 - 1828). Congreve vystudoval práva, věnoval se politice a věnoval se experimentům s dělostřeleckým materiálem. O raketové zbraně se začal zajímat poté, co se seznámil s úspěšným nasazením indických raket proti Britům v bitvách u Seringapatamu v letech 1792 a 1799. S pomocí svého otce, generála Williama Congreva (zemřel 1814), kontrolora ve Woolwich Arsenal (toto místo v roce 1814 Congreve mladší posvém otci převzal), přivezl do Anglie několik ukořistěných exemplářů indických raket a podrobil je ve Woolwichi podrobnému zkoumání. Jedna z těchto původních raket je dodnes vystavena v Royal Ordnance Museum ve Woolwich Arsenal nedaleko Londýna.

Na základě svého rozboru indických raket pak Congreve sestrojil vlastní rakety, které se zanedlouho staly úspěšnou zbraní jak u pozemního vojska, tak i v námořnictvu. První série jeho vojenských raket zahrnovala několik typů s doletem kolem 500 metrů; pozdější rakety už měly hmotnost od 8 do 136 kg a zvýšil se i jejich dolet. Původní indické rakety neměly explodující "bojové hlavice", ale nesly železné meče, které za letu způsobovaly těžká zranění a jejich účinnost se projevila nejvíce při použití proti jezdectvu. Congreve tedy nahradil železná ostří původních indických raket hlavicí se zápalnou směsí a později i hlavicí tříštivou. Součástí Congrevových prací byla i konstrukce vypouštěcích zařízení použitelných jak na pevnině, tak na lodích. Odpalovací zařízení bylo záměrně velice jednoduché, v případě potřeby mohly být rakety odpalovány přímo ze země. To bylo velkou výhodou, neboť raketa se tak mohla použít všude tam, kam se dostal pěšák nebo kůň. Koně opatření speciálním postrojem byli k přepravě raket často využíváni a nebyly nutné povozy, jež by snížily možnosti nasazení; vozy byly používány jen k přepravě odpalovacích zařízení do blízkosti bojiště. O svých prvních výzkumech Congreve psal ve zprávě "A Consise Account on the Origin and Progress of the Rocket System".

V roce 1804 dokončil Congreve konstrukci nové rakety, která kopírovala svůj indický vzor a která měla účinný dostřel téměř 2800 metrů. Tato raketa byla později vyráběna v několika variantách a nejúspěšnějšími z nich se staly rakety o hmotnosti 10,9 kg s doletem 1830 metrů a 14,4 kg s doletem 2742 metrů (těch bylo jen do srpna 1806 vyrobeno 13.109 kusů při výrobní ceně 1 libra za kus). Tyto rakety byly také součástí předvádění, které se konalo v roce 1805 před ministerským předsedou Pittem (rakety ovšem nenesly žádnou nálož a byly tvořeny jen raketovým motorem).

V listopadu 1805 připravovali Angličané přepad francouzského přístavu Boulogne, jehož hlavní součástí mělo být raketové ostřelování přístavu a města. Při plavbě k francouzským břehům se ale při náhlé bouři potopilo pět britských lodí - i s nákladem raket - a přepad musel být zrušen. Flotilu vedl sir Sidney Smith a v doprovodu byl i konstruktér raket William Congreve. Svému osudu ale město Boulougne neuniklo. Téměř přesně rok nato, v noci ze 7. na 8. října 1806 na město zaútočilo osmnáct britských lodí a v průběhu hodiny a půl odpálilo na francouzský přístav asi 2000 zápalných raket. Po raketovém přepadu, který z jedné z lodí sledoval také Congreve, se část města ocitla v plamenech. Soudobé prameny vylíčily raketový útok za tak překvapivý a účinný, že se obránci nezmohli ani na jediný odvetný výstřel proti britské flotile. Po útoku francouzský císař Napoleon I. Bonaparte (1769 - 1821) nabídl velkou odměnu tomu, kdo dokáže adekvátně odpovědět na Congrevovy rakety (pokud je mi známo odměnu nikdo nezískal). Napoleon se tedy s úspěšnými raketami seznámil, ale do své armády je nikdy nazavedl, jako dělostřelec zřejmě víc důvěřoval klasickým dělům.

O další rok později - mezi 2. a 7. říjnem 1807 - uskutečnila britská flotila raketový přepad dánského hlavního města Kodaně. Na město a přístav bylo vystřeleno asi 25.000 zápalných raket; [2] uvádí, že raket mohlo být podle některých odhadů až 40.000 kusů. Britské rakety zničily ve městě přes 300 domů a zapálily přístavní skladiště. Svědkové tvrdili, že zápalná směs aplikovaná v raketách se velmi těžko hasila. Také u tohoto útoku byl osobně přítomen konstruktér použitých raket - William Congreve.

Britská námořní flotila uskutečnila ještě jeden velký útok, když v roce 1813 napadla raketami přístav Gdaňsk v severním Polsku. Útok byl úspěšný a polský přístav byl zničen.

Další úspěšné raketové útoky provedly britské jednotky v roce 1807 při ataku ostrova Aix, v roce 1809 v bitvě u Callao a v roce 1810 u Cadizu. Také při bojích během angloamerické války o Kanadu (1812 - 1814), jejímž výsledkem bylo plné uznání nezávislosti USA, nasadili Angličané své bojové rakety. Poprvé tak učinili 22. června 1813 při útoku na ostrov Craney Island v ústí řeky Elizabeth River, poblíž Norfolku ve Virgínii. Britské námořní dělostřelectvo nasadilo Congrevovy bojové rakety o hmotnosti 16 kg. A v jedné z nejprudších bitev války v Lundy's Lane (poblíž Niagarských vodopádů) použili Britové rakety o hmotnosti dvanácti liber (5,4 kg), jimiž ostřelovali silnici, po které museli Američané přejít. V této bitvě byl raketou náhodně zabit americký generál Jacob Brown.

Další úspěšné nasazení britských raket bylo 13. září 1814 v bitvě o Fort Henry u Baltimoru. Do bojů, které trvaly 25 hodin, vstoupili Britové dvaatřicetiliberními raketami (14,4 kg), které byly vystřelovány ze speciálně upravené plachetnice Erebus. Plachetnice měla v bocích 20 krabicových rámů, obsahujících trubky na vypouštění raket a chránících obsluhu před ožehnutím. Prameny uvádějí, že raketami byli 4 lidé zabiti a dalších 24 bylo zraněno. Přestože se rakety ukazovaly jako účinná zbraň, prohlásil před svými vojáky velitel amerických jednotek bránících New Orleans generál A. Jackson, že rakety "jsou to jen hračky pro pobavení dětí". V této souvislosti je zajímavé, že o 32 let později americký generál Winfield Scott zařadil do své armády formující se k expedici do Mexika také raketovou jednotku vyzbrojenou britskými raketami. Jednotka s raketami úspěšně bojovala.

Britské rakety také vstoupily do napoleonských válek. V roce 1813 byla v britském královském polním dělostřelectvu byla ustavena speciální raketová brigáda - British Army Rocket Brigade -, vyzbrojená raketami konstrukce Congreva. Dělostřelecká raketová jednotka číslo 1 měla 5 důstojníků, 170 mužů a 160 koní s příslušným počtem povozů pro přepravu raket a vypouštěcích zařízení. Později byla ustavena ještě jednotka číslo 2, která měla celkem 200 mužů. A právě jednotka číslo 2 se už v říjnu 1813 angažovala v bitvě u Lipska. 18. června 1815 se bitvy u Waterloo, v níž byl Napoleon I. definitivně poražen, zúčastnila už celá britská raketová brigáda.

V květnu 1828 ve francouzském Toulouse zemřel William Congreve a po jeho smrti dochází k úpadku raket v britské armádě. Rovněž továrna na výrobu raket, kterou v závěru svého života vybudoval stagnovala a později zcela zanikla. V roce 1840 ještě přišel anglický vynálece William Hale (1797 - 1870) s vylepšením Congrevovy rakety a později zavedl stabilizaci raket rotací (získal patent číslo 10008 z 13.9.1844), ale oživení bylo jen krátkodobé a v průběhu druhé poloviny 19. století byla v Anglii zastavena výroba vojenských raket všech typů. A poté byla rozpuštěna i raketová brigáda. Předzvěztí konce britských raket byl velkolepý ohňostroj z roku 1849, který byl uspořádán na Temží na oslavu míru v Aix-la.Chapelle, a pro který bylo velké množství vojenských raket přebudováno na ohněstrůjné. Haleho rotační rakety ale v padesátých a šedesátých letech našly uplatnění v ruské, italské, rakouské i americké armádě; do britské byly zařazeny až v roce 1867, v době, kdy se význam raket ve vojsku díky pokrokům konvenčního dělostřelectva zmenšil. Řada konstrukčních inovací děl a nábojů z poloviny století dělostřelbu zpřesnila, zvýšila údernou sílu a umožnila rychlejší palbu. Faktem ovšem je, že Haleho rakety byly ve výzbroji britské armády až do roku 1899 a z oficiálního seznamu zbraní byly vyřazeny až v roce 1919.

HLAVNÍ PRAMENY:

[1] O. Fischerová, F. Škoda: Člověk a hvězdy - in: Věda a technika mládeži, ročník 1961, číslo 8

[2] G. Glover: History of the Rocket - 1804 to 1815 - http://www.napoleonic-literature.com/Articles/Rockets/History_of_Rockets.htm

[3] J. Golovanov: Doroga na kosmodrom, Dětskaja litěratura, Moskva 1982

[4] J. Kroulík, B. Růžička: Vojenské rakety, Naše vojsko, Praha 1985

[5] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982

[6] http://www.britannica.com/EBchecked/topic/1357360/rocket-and-missile-system/57311/The-19th-century

[7] www.historyofscience.com/pdf/Congreve-archive.pdf

[8] Petite Chronologie des grands Noms de l'Astronautique - http://www.project.mettavant.fr/astroquation.htm

[9] The Roots Of Rocketry - http://www.spaceline.org/rockethistory.html

[10] http://www.daviddarling.info/encyclopedia/C/Congreve.html

-----

Příště: Přehled událostí v kosmonautice; plánované zveřejnění: 14.8.2011.