Rakety od poloviny 18. století

Od poloviny osmnáctého století začíná v Evropě postupný úpadek raket jako zbraně a rovněž přestávají být pořádány honosné ohňostroje. Novým objektem všeobecné pozornosti je vzduchoplavba.

Ruční výroba rakety

Postupný odchod vojska od raketových prostředků je ovlivněn tím, že armády věnují pozornost dělostřelectvu a jeho zdokonalování. Rozvoj dělostřelectva je patrný z počtu publikací, které v té době vycházejí a věnují se jak přípravě střelného prachu, tak i analýzy balistických výpočtů důležitých pro přesnou střelbu. Právě v přesnosti střelby rakety za dělostřelectvem zaostávaly. Raketám pro využití v armádě se tak věnují pouze teoretikové diskutující nad jejich klady a zápory, případně nadšenci, kteří se snaží obnovit bývalou slávu raket. To se ale příliš nedařilo a koncem 18. století se výroba raket přesunula do malých soukromých pyrotechnických dílen. Rakety vyrobené v těchto laboratořích se používaly zejména pro ohňostroje, ale v některých případech nacházely uplatnění i v armádě. Je zřejmé, že výrobci dodržovali tradiční postupy a rozvoj raket stagnoval.
Dělostřelectvo postupně získávalo výborné teoretické základy a dokázalo jich náležitě využít. Balistickým výpočtům se například věnoval francouzský matematik irského původu Patrice d'Arcy (1725 - 1779), člen Královské akademie věd. V roce 1751 vydal knihu "Mémoire sur la théorie de l'artillerie ou sur les effets de la poudre et sur les conséquences qui en résultent par rapport aux armes a feu" a analýza balistických výpočtů byla jednou z její podstatných částí. Rytíř d'Arcy se nevěnoval jen teorii, ale byl i praktikem a své zkušenosti a experimenty se střelným prachem popsal v knize "Essai d'une théorie d'artillerie", která byla vydána tiskem v roce 1760.
Teorii výpočtu balistické křivky dále rozvinul švýcarský fyzik a matematik Leonhard Euler (1707 - 1783), který publikoval v "Mémoires de I'Académie des sciences" svůj článek "Recherches sur la véritable courbe que décrivent les corps jetés dans l'air ou dans un autre fluide". Ve své práci doplnil teorii o balistických křivkách tak, že trajektorii letu rozdělil na malé části, které se pak zkoumají jako přímky. Euler byl vynikající matematik a napsal řadu učebnic matematiky. Zabýval se teorií čísel a integrálů, diferenciálními rovnicemi, variačním počtem, exponenciálními a goniometrickými funkcemi. V práci Eulera na výpočtu balistických křivek pokračovali například německý matematik Henning Friedrich Reichsgraf von Graevenitz, nebo anglický matematik Charles Hutton (1737 - 1823), profesor na Královské vojenské akademii ve Woolwichi.
Kompletní popis balistické křivky dělostřeleckého náboje po výstřelu zpracoval francouzský matematik a fyzik Jean Charles de Borda (1733 - 1799), který v roce 1756 předal Akademii věd svou dvacetistránkovou práci "Sur la courbe décrite par les boulets et les bombes en ayant égard a la résistance de l'air". Jedná se o první práci, jež bere v úvahu odpor vzduchu. Dílo vyšlo tiskem teprve v roce 1769. Charles de Borda byl rovněž aktivním dělostřelcem a v letech 1777 a 1778 se zúčastnil války v Americe v hodnosti generálmajora (působil v jednotce hraběte d'Estaing).
Součástí většiny spisů o problematice dělostřelectva byla stále zmínka o raketách, ale počet jim věnovaných stran klesal úměrně s rozšiřováním raketových zbraní ve vojsku. A dříve běžná součást spisů zaměřená na ohňostroje se omezuje jen na popis nejjednodušších raket. Příkladem takového díla může být kniha majora ruského dělostřelectva Michajla Vasiljeviče Danilova "Načalnoje znanije těorii i praktiky v artilerii priobščenijem gidrostatičeskich pravil" ("Základní znalost teorie a praxe dělostřelectva s použitím hydrostatických pravidel") z roku 1762 (v [5] je nesprávně uveden rok 1726). Jedna z kapitol knihy je věnovaná výškovým raketám a autor se zde zabýval vojenským využitím těchto raket a přípravou raketových pohonných směsí. Další kapitola měla název "Jednoduchý a jasný návod, podle kterého každý sám může připravovat a hotovit rozličné ohňostroje". Danilov v knize rovněž uvádí jména dalších ruských raketčíků, kteří se zabývali vývojem a výrobou raket. Kniha vyšla ještě v dalších dvou vydáních - v roce 1777 a 1783.
Přestože se omezovalo pořádání honosných ohňostrojů, vyšlo ve druhé polovině 18. století několik publikací, které se plně věnují této problematice. V roce 1757 vydal v Lipsku německý technik J. C. Stövesandt (Stoevesandt) knihu nazvanou "Deutliche Anweisung zur Feuerwerkerey, worinnen alle gebräuchliche Arten der Lust- und Ernstfeuer nebst derselben Verfertigung und denen dazu nötigen Werkzeugen ordentlich und genau beschrieben und mit Kupfern erläutert werden", která je věnovaná popisu všech potřebných prvků pro přípravu a výrobu úspěšného ohňostroje. Další kniha popisující výrobu raket pro ohňostroje pochází z roku 1763 a pod titulem "Manière de faire les fleurs dans les feux d’artifice chinois" ("Způsob vytváření květin v čínských ohňostrojích") vyšla v Paříži. Sepsal ji francouzský jezuita Pierre Nicolas d'Incarville (Hincarville; 1706 - 1757). Páter působil od roku 1740 v Číně a zde se zřejmě seznámil s některými tajemstvími výroby ohňostrojů. Je nutno ovšem dodat, že rakety nebyly hlavním oborem d'Icarvillova zájmu; jeho hlavně zajímala botanika.
V Anglii napsal knihu "A New Treatise on artificial fireworks" ("Nové pojednání o ohňostrojích") dělostřelecký důstojník Robert Jones. V knize vydané v roce 1765 v Londýně autor podrobně popisuje náležitosti správného ohňostroje. Stejnou tématikou se pak zabývá kniha vydaná ve stejném roce ve Štrasburku a Johann Daniel Blümel ji nazval "Deutlich und Gründliche Anweisung zur Lust Feuerwerkerey" ("Jasné a důkladné pokyny ke správným ohňostrojům"). V roce 1791 přidal k seznamu knih věnovaných pokynům pro ohňostrůjce svoji práci "Kurze Anleitung zur Feuerwerkerkunst" Daniel Schronka. Kniha vyšla v Breslau.
Jiné uplatnění raket navrhovali v roce 1783 francouzští nadšenci balónových letů - Miolan a Jaenninet. Vzduchoplavci opatřili svoji montgolfiéru raketami, s jejichž pomocí ji chtěli ovládat. Balón ale shořel hned při prvním vzletu, naštěstí bez posádky. A v následujícím roce jiný Francouz - jistý Gérard - navrhl létající stroj s velkými křídly, které měly být uváděny do pohybu právě pomocí raket. K realizaci jeho nápadu nedošlo. A vytvoření samotné řiditelné rakety, kterou nazval "fouguette", navrhoval Jean-Ambroise Baston de Lariboissière v roce 1792.
Poněkud jiná situace byla ve druhé polovině 18. století v Indii, kde se vojáci snažili o zdokonalení stávajících raket a hlavně se pokoušeli odstranit nedostatky raketové zbraně. Indické rakety postupně dostaly kovové spalovací komory a rozličné železné hlavice použitelné jak při útoku v poli, tak i při obraně pevností. Indické rakety byly odpalovány buď přímo ze země, nebo ze speciálních vypouštěcích zařízení a jejich dostřel dosahoval několika stovek metrů. Typická raketa byla 40 palců dlouhá (přes 1 metr), měla průměr přes 2 palce (asi 6 cm), byla opatřena stabilizační dřevěnou tyčí dlouhou až 3 metry a k ní byla koženými pásy připevněny metrová dýka. Rakety měly hmotnost 3 až 6 kg. Anglické koloniální vojsko poprvé poznalo tyto indické rakety v roce 1776.
S raketovými zbraněmi "pracoval" speciální sbor raketníků, kteří byli k tomuto účelu zvlášť vycvičeni. Už v roce 1766 ([8] uvádí rok 1788) rádža maisúrské provincie Maisúr Haidar Ali (zvaný Prince of Mysore) vytvořil z 1200 vojáků speciální raketový sbor. Sbor byl vyzbrojen mj. mobilním odpalovacím zařízením, které připomínalo několikahlavňové dělo. V roce 1782 rozšířil indický sultán Fateh Ali Tipu (Tippu; 1753 - 1799), syn rádži Haidara Aliho, indický raketový sbor z 1200 na 5000 mužů a úspěšně ho nasadil proti anglickému expedičnímu sboru. Sultán Tipu v roce 1782 sepsal také manuál "Fathul Mujahidin", ve kterém popisuje masivní nasazení raket proti nepříteli.
V roce 1780 se na indické straně zapojily do bojů o Pollilur v Indii v rámci anglo-indické války také raketometné oddíly. Největší nasazení indických raket bylo zaznamenáno ve dvou bitvách u Seringapatamu. Při první bitvě v dubnu 1792 byly do indické armády začleněny dvě raketové jednotky - jedna měla 120 a druhá 131 mužů. Před rozhodující bitvou (22. dubna) se indické raketové jednotky dostaly do týla nepřítele a vypustily signální rakety, jimiž upozornily své spolubojovníky na začátek útoku domorodých pěšáků a Francouzů. Při vlastní bitvě indické raketové jednotky vypouštěly rakety jak z vypouštěcích zařízení, tak přímo ze země. Palba indického raketového pluku zcela demoralizovala anglickou koloniální jízdu a způsobila Angličanům těžké ztráty (podle očitého svědka jedna raketa na místě zabila tři vojáky a čtyři další zranila). Účinek raket v této bitvě převýšil účinek všech ostatních indických zbraní. Ve druhé bitvě u Seringapatamu (proběhla v roce 1799) se anglické koloniální vojsko, kterému velel kapitán Arthur Wellesley, také setkalo s účinky indických bojových raket. Indické "raketové" vojsko tvořilo asi sedminu celkového početního stavu armády. Indické rakety byly odpalovány z hradeb pevnosti a způsobily v řadách útočícího vojska paniku. Na Brity, kteří se v Indii setkali s bojovými raketami, učinil největší dojem železný plášť raket a tak několik exemplářů přivezli do Anglie, aby je prostudovali. Jedna z raket je dodnes vystavena v Royal Ordnance Museum ve Woolwich Arsenal nedaleko Londýna. Zkoumání indických raket probíhalo ve Woolwich Arsenal a vedl je plukovník anglické armády William Congreve (1772 - 1828). O svých prvních výzkumech Congreve napsal ve zprávě "A Consise Account on the Origin and Progress of the Rocket System". Na základě indických raket pak později Congreve konstruoval vlastní rakety, které našly uplatnění v britské armádě.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] O. Fischerová, F. Škoda: Člověk a hvězdy; in: Věda a technika mládeži, ročník 1961, číslo 7
[2] J. Golovanov: Doroga na kosmodrom, Dětskaja litěratura, Moskva 1982
[3] J. Kroulík, B. Růžička: Rakety, Naše vojsko,Praha 1982
[4] J. Kroulík, B. Růžička: Vojenské rakety, Naše vojsko,Praha 1985
[5] P.Lála, A.Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[6] Brief History of Rockets - http://www.grc.nasa.gov/WWW/k-12/TRC/Rockets/history.html
[7] Petite Chronologie des grands Noms de l'Astronautique - http://www.project.mettavant.fr/astroquation.htm
[8] The Roots Of Rocketry - http://www.spaceline.org/rockethistory.html

-----
Příště: Reklama a kosmonautika; plánované zveřejnění: 13.6.2011.