Ohněstrůjné rakety 16. století

Začátkem 16. století se v řadě spisů, jež se zabývají palnými zbraněmi, objevují také zmínky o ohněstrůjných raketách. Tehdejší puškaři byli často současně také výrobci raket, a to jak pro vojsko, tak pro zábavu - ohňostroje.

V některých spisech této doby se sice objevují přesné popisy ohněstrůjných raket, ale jen ve velmi málo případech se objevují podrobnosti o pohonných směsích. K pohonu tehdejších raketových motorů se ale používalo směsí, které se jen nepatrně lišily od běžně používaného střelného prachu a jeho úprava spočívala zejména ve zpomalení rychlosti hoření, aby nedocházelo k explozím. Přesný poměr jednotlivých přísad jako sloužek paliva se stále střežil jako výrobní tajemství a předával se nástupcům ústně. V této době se do kategorie ohněstrůjných raket zřejmě zařazovaly také rakety využívané v armádách jako signalizační nebo dorozumívací prostředek. A proto se také dělostřelci (případně pyrotechnici) nezřídka věnovali také sestavování zábavných ohňostrojů.
V první polovině 16. století se stavbou a zdokonalováním ohněstrůjných raket zabýval rakouský vojenský inženýr a dělostřelecký důstojník Conrad Haas (1509 – 1579). Během svého přidělení v transylvánském Hermannstadtu, dnešní Sibiu v Rumunsku, kde v letech 1550 - 1570 působil jako velitel dělostřeleckého skladiště pro Transylvánské knížectví, se společně se svým pomocníkem Johannem der Valachem zabýval výrobou a zdokonalováním ohněstrůjných raket. Snažil se o sestavení nových typů atrakcí a v jeho písemnostech, které jsou dochovány v archívu města Sibiu, je například nakreslena dvoustupňová raketa, kterou navrhl v roce 1529, třístupňová raketa z roku 1537 a čtyřstupňová raketa navržená v roce 1555 (tu také úspěšně vyzkoušel za letu). Hlavním účelem při sestavování vícestupňových raket bylo získat co největší ohlas u diváků, proto bylo oddělování jednotlivých stupňů za letu doprovázeno světelnými efekty. Vícestupňová konstrukce tak nesloužila k dosažení větší výšky. Conrad Haas od roku 1529 také pracoval na knize nazvané "Kunstbuch". Rukopis dokončený někdy v roce 1556 má 282 strany a z toho je 209 stran věnováno ohněstrůjné raketové technice. Podle tohoto díla považoval autor za nejdůležitější pro další vývoj raket vícestupňové rakety, svazky raket a využití deltovitých stabilizačních ploch. Navrhoval využívat zvonovitý tvar trysky a nevylučoval možnost použítí kapalných paliv pro raketové motory. Haasův rukopis nebyl nikdy zvěřejněn a zapadl (byl "objeven" teprve v roce 1963) a tak se jeho návrhy už dál nerozšiřovaly. Mnohé z jeho realizovatelných nápadů pak musely být dalšími raketovými výrobci později znovu vynalezeny. Při sledování historie kosmonautiky je rovněž zajímavé, že Conrad Haas jako první nakreslil cylindrickou kosmickou stanici, nazvanou "létající dům", která měla být vynášena do vzduchu raketou. Haas také toužil přeměnit rakety používané k vojenským účelům pro civilní aplikace, o což se snažil především svými ohňostrojnými produkcemi.
Německý ohněstrůjce Leonhart Fronsperger vydal v roce 1557 ve Frankfurtu nad Mohanem knihu o 116 stranách se všeříkajícím názvem "Von Geschütz und Feivenverk, wie dasselb zu werffen und schießen, Auch von gründlicher zuberaitung allerley gezeugs, und rechtem gebrauch". Autor v knize, která se podrobně věnovala dělostřelectvu a ohňostrojům, doporučoval, a to zejména na základě vlastních zkušeností, aby ohněstrůjné efekty byly vystřelovány z hmoždířů. Ohněstrůjce se tak může plně věnovat pouze konstrukci efektů a nemusí se zabývat otázkou pohonu, tedy raketovým motorem. (V současnosti při profesionálně realizovaných ohňostrojích je právě tato technika používána; drobné ohněstrůjné rakety ale zůstávají téměř beze změny.) Fronsperger ve své knize pro popis ohněstrůjných střel používal výraz "roget" a někteří autoři dovozují, že právě zde je základ dnešního pojmenování rakety.
V roce 1540 vyšla v Benátkách kniha italského chemika Vannocia Biringucciho (1480 - asi 1539) "De La Pirotechnica libri X". Přestože je hlavním tématem této knihy metalurgie a obsahuje také mnoho poznatků z anorganické chemie, jedna kapitola je věnovaná dělostřelectvu a raketám; její název je "O výrobě ohňostrojů při použití ve válce a při festivalech". Kapitola se věnuje úpravě střelného prachu pro pohon rakety a obsahuje rovněž popis jednoduché dvoustupňové rakety. V roce 1556 byl vydán francouzský překlad knihy "De La Pirotechnica", který pořídil Jacques Vincent. Zajímavostí je, že Biringuccio se jako jeden z prvních snažil vysvětlit, co vlastně způsobuje pohyb rakety. Přisuzuje tuto sílu "silnému větru" vycházejícímu z rakety.
Soudobými raketami se okrajově zabývalo také hlavní dílo německého (saského) lékaře Georga Bauera (Georg Pawer; 1494 - 1555) "De re metallica". Kniha vyšla tiskem po smrti autora - v roce 1556.
Prvním spisem druhé poloviny 16. století, který odhaloval tradičně tajené výrobní postupy na výrobu pohonných směsí raket pro ohňostroje a pro vytváření světelných efektů, byla drobná kniha s názvem "Künstliche und rechtschaffene Feuerwerk" ("Umělecké a správně pracující ohňostroje"). Knihu vydal v roce 1561 v Norimberku německý ohněstrůjce Johann Schmidlap; [4] a [5] uvádějí rok vydání knihy 1591. Tradičně tajené výrobní metody veřejně publikoval jako pomstu za vyhnání z cechu (důvod proč byl vyloučen není znám). Autor v knize popisuje malé rakety spojené do velkých celků pro dosažení velké výšky (nazvané "raketové schody") a je tu rovněž zmínka o vícestupňové raketě - na vrcholu větší rakety je připevněna malá raketa, která se zapaluje po dohoření paliva ve spodní větší raketě. Není vyloučeno, že myšlenku vícestupňové rakety převzal od Conrada Haase během svého předchozího pobytu v Rakousku. Schmidlap dále popisuje jednoduchou trysku, kterou nazývá "duší rakety".
Ve stejném roce (1561) byl v Paříži vydán spis neznámého autora s názvem "Livre de canonerie et artifice de feu" ("Kniha o kanónech a ohňostroji"), který mimo jiného rovněž obsahuje návod na výrobu ohněstrůjných raket, jejichž délky byly 106 a 120 cm. Kniha obsahuje nejen návod na výrobu těchto raket, ale současně analyzuje možnosti jejich využití. Tato kniha se současně stala učebnicí pro budoucí raketčíky.
16. století přineslo také první český spis o ohněstrůjných raketách; ostatně v době vlády Rudolfa II. Habsburského (1552 - 1612) bylo v Čechách sestavováno velké množství ohňostrojů. Český kovolijec Vavřinec Křička z Bítyšky (asi 1500 - 1570), spolutvůrce sochařské výzdoby Zpívající fontány v Královské zahradě na Pražském hradě před letohrádkem královny Anny, sepsal v letech 1562 - 1569 pojednání nazvané "Návod k lití a přípravě děl, kulí, hmoždířů, zvonů, konví ke zvedání vody k vodotryskům a p., četnými kresbami opatřený". Kniha sestávala ze čtyř částí: zbrojní materiál, konstrukce pump, konstrukce a výroba zvonů a slévání a konstrukce pecí. Výrobu rakety popisoval v kapitole s názvem "Raketle dielati". Popis rakety je ve spisu doplněný kresbou spalovací komory a nabíjení malé ohněstrůjné rakety s tyčovým stabilizátorem. Z textu kapitoly vyplývá, že autor měl značné praktické zkušenosti s výrobou raket. Faksimile Křičkova díla vyšlo tiskem ve vydavatelství Mathesis bohemica Praha v roce 1948.
Na závěr ještě krátká zmínka o dvou knihách zaměřených na ohňostroje a vydaných koncem 16. století. V roce 1591 vydal v Norimberku německý hudebník, básník a dělostřelec Franz Joachim Brechtel (1554 - 1593) knihu s titulem "Buchsenmeisterei und Feuerwerkerei", jejíž jedna část je věnovaná pouze ohňostrojům. V roce 1598 vydal ve Chaumont-en-Bassigny francouzský technik Joseph Boillot (1545 nebo 1550 - 1605) spis nazvaný "Modelles, artifices de feu et divers instrumens de guerre, avec les moyens de s’en prévaloir pour assiéger, battre, surprendre et deffendre toutes places...". Kniha se kromě jiného věnuje ohňostrojům, ale i raketovým aparátům pro vojenské využití. 

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] E. Klesl: Rakety hrozba a naděje, Naše vojsko, Praha 1964
[2] J. Kroulík, B. Růžička: Rakety, Naše vojsko, Praha 1981
[3] J. Kroulík, B. Růžička: Vojenské rakety, Naše vojsko, Praha 1985
[4] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[5] Petite Chronologie des grands Noms de l'Astronautique - http://project.mettavant.fr/astroquation.htm
[6] The Roots Of Rocketry - http://www.spaceline.org/rockethistory.html
[7] SPACE: Kurs kosmonautiky; in: Letectví a kosmonautika, ročník 1968, číslo 1
[8] http://www.aiaa.org/content.cfm?pageid=427

-----
Příště: Vojenské rakety 16. století; plánované zveřejnění: 17.3.2011.